Prestižní odborný časopis Annals of Neurology přinesl v červnovém vydání studii neurologů ze skotské univerzity v Edinburghu, vycházející z inteligenčních testů poměrně početné skupiny bilingvních lidí – v letech 2008 až 2010 zkoumali vzorek 260 místních občanů ve věku kolem sedmdesátky. Výsledky ovšem porovnali se srovnatelnými testy, kterými tito lidé prošli v době školní docházky, když jim bylo jedenáct.

Před dosažením 18 let, tedy v době „normálního“ studia, zvládlo druhý jazyk 195 lidí ze vzorku, zbylých 65 se jazyk naučilo až v dospělosti. Vědci pod vedením profesora Thomase Baka z univerzitního Centra pro zpomalování stárnutí si položili otázku, zda dokonalé zvládnutí druhého jazyka zlepšuje kognitivní funkce mozku, nebo je tomu naopak: lidé s lepšími poznávacími schopnostmi se další jazyk naučí snadněji.

Vyšli z toho, že ve srovnání s „normálními“ Skoty se jejich bilingvní vrstevníci jevili na prahu seniorského věku mnohem lepší ve schopnosti čtení, verbálního vyjadřování a inteligence vůbec. Hypotéza k ověření tedy zněla, že dvojjazyčnost napomáhá oddálení demence.

Začít lze kdykoli

Srovnání inteligenčních testů účastníků studie z dob jejich mládí a v „pokročilém“ věku hypotézu potvrdilo. Neukázal se žádný významný rozdíl v souvislosti s tím, kdy se zkoumané osoby další jazyk naučily. Nejsilněji se efekt projevil ve schopnosti čtení a všeobecné inteligence. Stupeň soustředění, plynulosti a přesnosti vyjadřování podle vedoucího výzkumu překračoval hodnoty, které by se daly odvodit z původních inteligenčních testů.

„Naše výsledky přesto mají velký praktický význam,“ zdůraznil Bak v komentáři ke zprávě. „Milióny lidí na celém světě se rodí v jazykově smíšených rodinách, další milióny se k mateřštině naučí v pozdějších fázích života ještě druhému jazyku. Máme za prokázané, že jestliže je někdo bilingvní, ať už je to od dětství, nebo se jím stane až ve zralejším věku, pomůže mu to oddálit projevy mentálního stárnutí a zlepšit fungování mozku.“

Studie ale nerozlišovala, zda druhý jazyk testované osoby ovládaly natolik, aby byly schopny rozumět mluvenému projevu a aktivně se vyjadřovat, nebo zda k dosažení pozitivního efektu na mozkové schopnosti stačila tzv. pasívní znalost, tedy schopnost ve druhém jazyce číst a psát. Výzkum rovněž neměl záměr zjišťovat, zda u lidí, kteří ovládali tři či více cizích jazyků, se efekt odpovídajícím způsobem násobil.

Velšané jsou bystřejší

„Skutečnost, že někdo je schopen mluvit, naslouchat a myslet ve dvou jazycích, používat je v běžném životě, zbystřuje jeho schopnost pozornosti a usnadňuje mu řešit úkoly,“ tvrdí Virginia Gathercoleová.

Ta vedla před čtyřmi lety podobný výzkum na britské univerzitě v Bangoru. Vzorek bilingvních lidí, s nímž pracovala, čítal dokonce 700 osob, a to od dvouletých batolat po osmdesátileté „kmety“. V naprosté většině to byli praví Velšané, ve své mateřštině cymryové, ze západní části ostrova. Ti mluvili plynně dvěma jazyky, velšsky a anglicky. Jen šedesát lidí ze skupiny hovořilo pouze jedním jazykem, velštinou, nebo angličtinou. Tato „jednojazyčná“ skupina byla tvořena lidmi kolem šedesáti let věku, tedy seniory.

Účastníci výzkumu prošli nejrůznějšími jazykovými testy, odpovídajícími
jejich věku, včetně běžných počítačových her založených na logice a postřehu. Výsledky už tehdy potvrdily předpoklad, že dvojjazyční jsou i ve vyšším věku bystřejší než ti, kteří ovládají jen svou mateřštinu.

Zpracovávání verbálního projevu je jedním z nejsložitějších procesů, jaké se v mozku odehrávají

Každý jazyk potřebuje jiný program

„Je známo, že zpracovávání verbálního projevu je jedním z nejsložitějších procesů, jaké se v mozku odehrávají,“ vysvětlila Gathercoleová. „Používání dvou paralelních jazykových systémů během života má řadu pozitivních aspektů,“ dodala. Člověk, který zvládá dva jazyky, se může pohybovat ve dvou kulturách. To je ono „…tolikrát jsi člověkem“.

Vliv znalosti více jazyků na udržení, ne-li zvýšení aktivity mozku potvrdila rovněž americká studie, publikovaná předloni v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, známém pod zkratkou PNAS. Výzkum Severozápadní univerzity, což je soukromá vysoká škola s kampusy v illinoiském Evansonu a Chicagu, ovšem potvrdil i biologické projevy tohoto zlepšení – to, že znalost a především aktivní používání nejméně dvou jazyků ovlivňuje „naprogramování“ vnímání zvuku.

Tým profesorky Niny Krausové monitoroval pomocí elektrod mozkovou aktivitu při zvukových vjemech u 48 dobrovolníků z řad studentů univerzity. Téměř polovina z nich – 23 – hovořila dvěma jazyky.

Nejen slova, ale i zvuky

V podmínkách bez rušivých vjemů, ve zvukové laboratoři, mezi oběma skupinami nebyly podstatné rozdíly. Při pokračování testů v normálním prostředí s běžnou hladinou zvukového šumu ale bilingvní studenti zpracovávali audiovjem rychleji a efektivněji. Byli úspěšnější v „odfiltrování“ rušivých zvuků a v soustředění na předávanou informaci – mluvní sdělení. To se zřetelně projevilo intenzitou a typem elektrických impulsů v jejich mozku.

„Dvojjazyčnost zlepšila výkonnost sluchového ústrojí i mozkových center zpracovávajících příslušné impulsy,“ napsala Krausová v PNAS. „Staly se účinnějšími, pružnějšími a schopnějšími koncentrovat se na automatizované zpracování vjemů, zejména v obtížnějších podmínkách či v novém prostředí,“ dodala.

„Zdá se, že mezi přínosy dvojjazyčnosti patří nejen zlepšení schopnosti koncentrace a potlačení rušivých vjemů, ale také kvalitativní změna v kódování zvuků,“ upřesnila spoluautorka Viorica Marianová s poukazem na podobnou zkušenost hudebníků – i ti jsou při zkouškách schopni odfiltrovat rušivé zvuky od prováděné skladby.

Konečně přímý doklad o vztahu bilingvismu a projevů stárnutí přinesl loňský výzkum britských a indických neurologů, který se objevil loni v listopadu v časopise americké neurologické společnosti Neurology. Jde o dosud nejrozsáhlejší výzkum v této oblasti.

Odklad o pět let

Podle výsledků šetření odborníků z Univerzity v Edinburghu a Nizamova institutu lékařských věd v indickém Hajdarábádu se jeden z charakteristických projevů demence, ztráta již získaných duševních schopností, u lidí ovládajících více než jeden jazyk dostavil v průměru o pět let později než u těch, kdo v běžném životě používají jen jeden jazyk.

Lékaři analyzovali údaje téměř 650 pacientů s projevy demence. Zaměřili se na dobu nástupu tohoto projevu stárnutí ve vztahu k pohlaví, vzdělání, profesi a velikosti místa bydliště. Zjistili, že u lidí ovládajících vedle mateřštiny ještě jeden nebo více jazyků se poruchy jako Alzheimerova choroba a vaskulární či mozková demence manifestovaly později. Pozdější nástup demence se projevil u všech vícejazyčných pacientů, bez významnějších rozdílů u pohlaví, zaměstnání či života ve městě nebo na venkově, včetně negramotných.

Indické specifikum

To se týkalo některých indických pacientů – ač se to nám Evropanům může zdát paradoxní, tam bývá ovládání druhého jazyka, tedy angličtiny, pro běžný život nezbytnější i v těch vrstvách obyvatelstva, které se obejdou bez znalosti psaní a čtení.

Jak v komentáři zdůraznila redakce časopisu, generalizace souvislostí dvojjazyčnosti je třeba vidět ve světle skutečnosti, že takové společnosti jsou často etnicky a kulturně velmi různorodé, a tedy sociálně odlišné od monolingvální populace. V oblastech, jako je šestimiliónový Hajdarábád v centrální Indii, je ovládání dvou, častěji však několika jazyků prakticky nezbytným předpokladem aktivního života, spíše normou než výjimkou.

Lepší než všechny léky

Benefit oddálení stárnutí bilingvních mluvčích tedy nezávisí na „vzdělanosti“ jedince, podtrhli autoři studie. „Přepínání“ mezi jazyky, jejich zvukovou charakteristikou, gramatickou strukturou, mezi odlišnými kulturními koncepty a společenskými normami představuje podle studie velice významný prostředek pro udržování mozku v dobré kondici, zřejmě lepší než kterýkoli z umělých tréninkových programů.

„Bilingvita má silnější preventivní účinek proti demenci než jakýkoli jiný způsob včetně všech známých medikamentů,“ shrnul edinburský neurolog Bak.