Odborníci spočítali, že kuřák má za rok průměrně o pět dní nemocenské více než nekuřák a zaměstnávat kuřáka, který si odskakuje na cigaretu, ročně stojí zaměstnavatele více než dva tisíce liber. Navíc mnozí zaměstnavatelé přiznávají, že na pracovištích vzniká často mezi kuřáky a nekuřáky napětí. Nemluvě vůbec o tom, že pokud před budovou společnosti postává hlouček zaměstnanců v obláčku dýmu, firmě to na image nepřidá.

Z těchto důvodů a také samozřejmě díky zájmu o zdraví pracovníků firmy svým zaměstnancům pořádají kursy odvykání. Někdy je platí, jindy na ně alespoň přispívají. Konzultace s odborníky přitom obvykle vyjdou na stovky liber za každého zaměstnance. Některé firmy platí svým zaměstnancům také nikotinové náplasti nebo laserovou léčbu. Zaměstnavatelé vysvětlují, že své zaměstnance do ničeho nenutí. Často se pracovníci sami cítí izolování tím, že chodí kouřit do vymezených prostor, a rádi by se návyku zbavili. Pro větší firmy přitom několik tisíc liber není zásadní výdaj.

Kouření jako trestný čin

Ostatně ve Skotsku je dnes kouření zásadním politickým tématem. V parlamentu se objevují zákony, které by měly zakázat kouření ve veřejných prostorách. Dokonce se navrhují takové, podle kterých by se kouření v restauraci rovnalo trestnému činu. Obhájci práv kuřáků se brání tím, že by se omezení mohla vymknout z ruky a že z péče o zdraví zaměstnanců by mohl u zaměstnavatelů vzniknout pocit, že mají právo diktovat zaměstnancům, jak mají žít.