Závěry studie byly založeny na průzkumu mezi 4675 americkými dospělými, který se uskutečnil krátce po smrtícím útoku 15. dubna 2013 a po následující pětidenní horečné honbě za podezřelými. Při ní byl jeden z podezřelých – Tamerlan Carnajev – zabit a jeho mladší bratr Džochar zadržen.

Džochar Carnajev byl obviněn z odpálení podomácku vyrobené bomby v cílovém prostoru bostonského maratonu, kde její výbuch zabil tři lidi a 260 dalších zranil. Mnoho z nich při explozi přišlo o končetiny.

Hlavní sdělovací prostředky část krvavých záběrů vystříhaly nebo upravily, ale necenzurované snímky a videa přímých účastníků kolovaly po Twitteru, YouTubu, Facebooku a dalších sociálních médiích.

Stresové reakce

"Překvapivý je dopad těchto záznamů a zpravodajství na osoby, které nikoho z mrtvých či zraněných neznaly a na místě útoku nebyly," řekla AFP autorka studie Roxane Cohenová Silverová, profesorka psychologie Kalifornské univerzity. "Vystavení médiím bylo silnějším spouštěčem stresu než skutečná přítomnost na místě."

Účastníci průzkumu odpovídali během dvou až čtyř týdnů po útocích na to, kolik času věnovali sledování sdělovacích prostředků, a zda a jak se u nich projevil stres. U lidí, kteří byli na místě útoku nebo znali někoho, kdo tam byl, byla větší pravděpodobnost projevu akutního stresu než u lidí, kteří na místě nebyli. Ovšem ještě vyšší známky psychického stresu jevili lidé, kteří denně sledovali či četli zprávy o útoku a následných událostech více než šest hodin, uvedla Silverová.

"Neznamená to, že by přímé vystavení události nebylo důležité. Ale zjistili jsme, že aniž by člověk byl na místě, může pro něj vystavení médiím představovat ještě silnější indikátor akutní stresové reakce," dodala.