V obchodech, v tzv. dia koutcích, je totiž možné objevit značné množství potravin, které nelze označit jiným slovem než pamlsky. Jejich obaly si z hlediska lákavosti v ničem nezadají s obaly standardních sladkostí a také jejich chuť se jim velice blíží.

Jde ovšem o výrobky, které jsou obvykle označeny logem informujícím, že jde o produkty "vhodné i pro diabetiky". Takové logo je pak zárukou, že nejde jen o úsudek výrobců.

Aby byly jako opravdové

Uvedení těchto potravin na trh schvaluje ministerstvo zdravotnictví, které tak garantuje, že příslušnou sladkost za přesně stanovených podmínek může opravdu konzumovat i diabetik. Samotní výrobci pak při přípravě nových produktů obyčejně spolupracují se sdruženími a organizacemi diabetiků té které země. Získají tak nejen informace o eventuální vhodnosti jednotlivých složek, ale také například tipy, jaké dobrůtky diabetici ve svých odděleních v prodejně postrádají.

"Máme ambici, aby naše produkty chutnaly co nejvíce jako originální běžný výrobek. Většina našich klientů získala cukrovku věkem, takže jsou na určité druhy cukrovinek zvyklí, a proto se je snažíme co nejvěrněji napodobit," vysvětluje hlavní firemní strategii ing. Petr Pelech, ředitel kolínské společnosti Altis, která je největším českým výrobcem sladkostí pro diabetiky značky Dianella.

Nejen cukry, ale i tuky

Základní odlišností sladkostí pro diabetiky je druh použitých sladidel. Místo klasického řepného cukru výrobci používají snadněji vstřebatelnou fruktózu, eventuálně umělé sladidlo, například aspartam. Tato záměna je chuťově nejpatrnější u čokolády, která v běžné podobě obsahuje zhruba 35 % sacharózy.

Produkty určené pro diabetiky měly dlouhou dobu pověst, že zhusta obsahují vysoké procento tuků. V současnosti se ale výrobci zaměřují i na tuto složku a místo živočišných tuků používají kvalitní rostlinné. Takové produkty pak příliš nezatěžují organismus ani z hlediska zvýšeného obsahu cholesterolu. Právě díky nim výrobci částečně připouštějí možnost omezené konzumace těchto sladkostí i při dietách redukčního charakteru.

Největším rozdílem ve srovnání s původními cukrovinkami zůstávají ovšem náplně. Například u višní v čokoládě nebo u banánku v čokoládě lze těžko hledat sladký likér nebo želé. Jako náhražka slouží hmota na marcipánové bázi, která je příslušným způsobem obarvena a ochucena.

Ošemetné počty

Ani upravené složení však neznamená, že by se podobných sladkostí mohl diabetik bezuzdně přejídat. Vždy je nutné zachovat míru, která je v tomto případě stanovená dietou. Na obalech těchto výrobků se lze proto setkat se speciálním značením. Jde o jednotky BE (Brott Einheiten = chlebové jednotky). Množství cukrů v dané potravině je přepočítáno na množství cukrů ve 100 g chleba.

Každý diabetik pak ze zkušenosti ví, kolik takových jednotek si za den může dopřát. "Toto značení je ale zastaralé a nepřesné. V současné době se při stanovení diety pro diabetiky vychází především ze zásad zdravé výživy, antisklerotické diety a nově se řídí i tzv. glykemickým indexem," upozorňuje doc. MUDr. Lubomír Kužela, DrSc.

Právě poslední veličina nabourává vžité představy o vhodnosti a nevhodnosti jednotlivých potravin nejen pro nejrůznější druhy diet, ale vůbec pro výživu člověka. Při výpočtu glykemického indexu se totiž nebere v úvahu prostá energetická hodnota sacharidů, ale průběh jejich štěpení a vstřebávání v závislosti na čase.

"Právě hodnoty glykemického indexu by se měly stát určujícími při výrobě sladkostí. Pokud se k ochucení použijí například oligosacharidy, jež mají nízký glykemický index, konzument získá při jídle sladký pocit, ovšem v jeho těle se tyto složky nerozštěpí dokonale a budou se pak chovat například jako vláknina," doporučuje doc. MUDr. Lubomír Kužela, DrSc.