Nejčastější příčinou aneuryzmatu aorty je ateroskleróza, která oslabuje stěnu tepny, což může vést k její expanzi. Mezi ty největší viníky pak patří kouření a vysoký krevní tlak. Někdy se ale může jednat o vrozený problém, jenž se může vyskytovat zároveň u rodinných příslušníků. Výduť může vzniknout i následkem úrazu či zánětu tepen.

Nejčastěji dochází k výduti břišní aorty

Většina lidí s břišními výdutěmi nemá žádné zvláštní příznaky. Velká část břišních výdutí se objeví při běžné preventivní prohlídce, kdy ji lékař nahmatá na břichu jako pulzující bouli, kterou nechá dál vyšetřit pomocí ultrazvuku či CT. Zdaleka ne všechny břišní výdutě však vyžadují operaci. Pokud je útvar malý, může lékař doporučit pouhé pozorování, zdravý životní styl či změnu léků na vysoký krevní tlak.

Pokud už dojde k prasknutí výdutě, pak je šance na záchranu života pouze 10 %.

"V takový okamžik člověk pocítí obvykle šokující bolest, která bývá lokalizována na hrudníku, často vystřeluje do krku, mezi lopatky eventuálně do břicha. Bývá projevem roztržení cévní stěny a je prakticky nerozeznatelná od akutního srdečního infarktu. Srdeční infarkt může být taktéž projevem akutní disekce (rozštěpení stěny aorty) i při nepoškozeném srdečním řečišti (poškození odstupů koronárních tepen z aorty)," vysvětlují odborníci z Kardiochirurgie.cz.

Výdutě hrudní aorty

Výduť je obvykle sdružena s pokročilou aterosklerózou větví aorty (věnčitých tepen, krkavic, ledvinných tepen). Většinou se objeví náhodně na rentgenovém snímku hrudníku. Příznaky vznikají až v pokročilém stádiu a jsou podmíněny útlakem okolních struktur výdutí: bolesti na hrudníku a v zádech při tlaku na hrudní kost a páteř, kašel, dušnost a sípání při útlaku průdušnice, kašel a pískot při tlaku na průdušky, poruchy polykání z útlaku jícnu, chrapot ze stlačení zvratného nervu.

K prasknutí jsou náchylná aneuryzmata s průměrem větším než 6 cm. Z toho vyplývají i kritéria, kdy je již vhodné provést operaci. Operační výkon spočívá v odstranění výdutě a náhradě aorty syntetickou protézou, součástí operace může být i náhrada aortální chlopně při její nedomykavosti.

Výdutě periferních tepen

Nejčastěji se periferní výdutě nacházejí na podkolenních tepnáchkde praskají sice vzácně, ale mohou být místem náhlého uzávěru tepny trombem (krevní sraženinou) v místě výdutě, popřípadě může dojít k vmetnutí sraženiny dále do periferie končetiny. Obojí ohrožuje prokrvení dolní končetiny.

Výdutě kyčelních a femorálních stehenních tepen jsou méně časté. Velmi vzácné jsou výdutě podklíčkové tepny horní končetiny.

Výdutě mozkových tepen

Vrozená vakovitá aneuryzmata nitrolebních tepen jsou důležitou příčinou závažných nitrolebních krvácení. Před krvácivou příhodou nemívají aneuryzmata žádné příznaky. Velmi výjimečně se výduť prozradí tlakem na okolní hlavové nervy, což může vyvolat šilhání, dvojité vidění, ochrnutí očních svalů nebo bolesti v obličeji. Porucha zraku včetně výpadků zorného pole je příznakem útlaku druhého hlavového (zrakového) nervu.

Prasknutí výdutě se projeví akutní krutou bolestí hlavy, někdy s následnou krátkou ztrátou vědomí. Někteří nemocní upadnou do bezvědomí, častější je ale neklid nebo spavost. Jakmile začne krev dráždit měkkou mozkovou plenu, utvoří se přetlak v nitrolebním prostoru. To se projeví bolestí hlavy, nevolností, zvracením, změnami dechové a tepové frekvence a někdy křečemi.

Během 24 hod se dostaví ztuhnutí šíje (nemožnost předklonu hlavy). V dalších dnech trvají bolesti hlavy, pacient je zmatený, má zvýšenou teplotu. Výpadky funkce (např. ochrnutí končetin) obvykle svědčí pro tříštivé krvácení, které poškodilo mozkovou tkáň, popřípadě pro křeče tepen způsobené poruchou prokrvení.

Bezprostřední úmrtnost na první krvácení se pohybuje kolem 35 %. Nemocní jsou nadále ohroženi nebezpečím opětovného krvácení.

Disekce neboli rozpolcení aorty

Onemocnění s vysokou úmrtností, které charakterizuje trhlina ve vnitřní vrstvě stěny aorty, jíž proudí krev do stěny a odlupuje její střední vrstvu od zevní. Zvětšující se krevní sloupec tvoří uvnitř stěny aorty falešný kanál, který může kdekoli ve svém průběhu opět vstupovat do pravého průsvitu aorty.

Ve většině případů za to mohou degenerativní změny v hladké svalovině a elastické tkáni střední vrstvy aortální stěny, někdy i s tvorbou cyst. K dalším příčinám patří dědičná onemocnění pojivové tkáně (např. Marfanův syndrom), vrozené srdečně-cévní vady, ateroskleróza, úrazy a záněty tepen. Disekce může být způsobená i lékařským zákrokem, např. při katetrizačním vyšetření nebo srdečně-cévní operaci.

Pokud je nemocný při vědomí, objevuje se u něj trhavá nebo škubavá bolest v srdeční krajině, častá je i bolesti v zádech mezi lopatkami, zejména při disekci hrudní aorty. Během příhody se může bolest přemísťovat tak, jak se disekce šíří v průběhu aorty.

Úmrtnost je nejvyšší v prvních hodinách po začátku příhody. Prvořadou léčbou jsou léky snižující tepenný tlak a frekvenci srdeční činnosti. Co nejdříve po zahájení medikamentózní léčby je nutno potvrdit diagnózu a rozhodnout, zda se bude pokračovat v podávání léků, nebo bude provedena operace. Rozhodnutí se řídí výsledkem aortografie. Při postižení horního úseku aorty je nutná urgentní operace. Při postižení sestupné aorty je možné vyčkávat a bedlivě sledovat, neobjeví-li se komplikace, a pokračovat v podávání medikamentózní léčby.

Více informací na www.kardiochirurgie.cz, www.anamneza.cz; www.ordinace.cz