"Projevy disociace jsou různé a často velice dramatické. Lékaři se jim snaží na kloub přijít již staletí a stále, jako by ze své povahy, unikají projevy nemoci celkovému pochopení," vysvětluje lékař Psychiatrického centra Praha a místopředseda Neuropsychiatrického fóra Michal Raszka.

Pacienti s disociativními příznaky se kvůli neovladatelnému třesu rukou, brnění částí těla či záchvatům, které připomínají epilepsii, často objeví v neurologické ambulanci poté, co lékaři nenašli žádnou tělesnou příčinu jejich obtíží. Také neurologové nenajdou žádné známky postižení nervové soustavy, kterými by se daly dramatické projevy vysvětlit.

Pomoci pacientům s těmito příznaky je podle Ondřeje Fialy z neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice obtížné, spolupráce mezi neurology, psychiatry a psychology je nutná. Týmový přístup platí i pro poruchy paměti, soustředění, myšlení nebo řeči, epilepsii, cévní mozkové příhody, delirium a roztroušenou sklerózu.

"Užší spolupráce neurologů, psychiatrů, psychologů a neurochirurgů  je důležitá právě kvůli zlepšení péče o pacienty. Problematiku onemocnění mozku nazírají jednotlivé obory z různých pohledů, propojení těchto pohledů je velice žádoucí pro hlubší porozumění příčinám i léčbě nemocí," řekl Fiala. Podle něj jde i o mezilidské vztahy. Pacienti často obcházejí různé lékaře, a pokud ti se osobně znají, návaznost péče i její kvalita jsou vyšší.