Florence Nightingalová je považována za zakladatelku moderního ošetřovatelství, která se zasloužila o rozvoj a zlepšení zdravotní péče v 19. a 20. století po celém světě. Na počest narození této anglické dámy 12. 5. 1820 se slaví Mezinárodní den ošetřovatelství.

Stala se průkopnicí srovnávací lékařské statistiky. Přestože se od ní očekávalo, že se vdá a usadí, ona se rozhodla stát ošetřovatelkou. Jak uvedla ve svém deníku: „Sedmého února 1837 ke mně promluvil Bůh a povolal mne do svých služeb“. Při svých cestách po Evropě navštěvovala Florence řadu nemocnic. Na jedné z nich, v německé nemocnici v Kaiserswerthu, se pak rozhodla podstoupit tříměsíční studium ošetřovatelství.

Po svém návratu do Anglie se r. 1853 stala vedoucí Ústavu pro péči o nemocné šlechtičny v Londýně, kde provedla revoluční změny. Mimo jiné zavedla jídelní výtah na oddělení, nechala instalovat signalizační systém od pacientů a rozvést tekoucí vodu po celé nemocnici. Florence se postupně stala váženým odborníkem pro nemocnice a veřejné zdravotnictví.

V průběhu Krymské války, která vypukla r. 1853, vedla tým sester ve vojenské nemocnici, kde během půl roku snížila úmrtnost z 60 % na 2 %. Zasloužila se také o zavedení tzv. nemocenských dávek pro vojáky. Na základě jejího návrhu byla vytvořena komise pro reformy vojenského zdravotnictví a otevřeny dvě nové, plně vybavené nemocnice s 1300 lůžky. Její vzácné rady byly žádány i v Indii, Egyptě či Jižní Africe.

Své znalosti lidem zprostředkovala skrz knihu

Florence byla jednou z nejvíce publikujících žen v historii. Své znalosti o ošetřovatelství se jí podařilo dostat do celého světa zejména pomocí knihy „Zápisky o ošetřovatelství“, vydané roku 1859. Zde uvedla své zásady dobré péče: ochrana zdravého prostředí, čistý vzduch, funkční odpady, čistota a světlo. Tvrdila také, že různé barvy a rostliny okolo pacienta pomáhají k jeho rychlejšímu uzdravení.

Florence roku 1860 zřídila ošetřovatelskou školu při nemocnici sv. Tomáše v Londýně. Oproti ostatním školám se však lišila v několika věcech. Řadu předmětů vyučovali lékaři a třídy byly méně formální. Ročník se skládal z 20-30 posluchaček, které mimo výuky ve třídě získávaly znalosti i díky praxi přímo v nemocnici. Florence také jako první technicky rozdělila poskytování péče různým pacientům. Muži, ženy a děti tak nebyli umisťováni na pokojích společně jako dříve.

Zřizovala také nemocnice pro duševně choré. Za své zásluhy získala Florence v roce 1883 Královský červený kříž a v roce 1907 jí bylo jako první ženě předáno vyznamenání za zásluhy. Ke konci života byla Florence úplně slepá a roku 1910 v Londýně zemřela.

První odborně proškolená americká zdravotní sestra Linda Richardsová

Linda Richards se stala první studentkou, která se zapsala do inaugurační třídy pěti sester v první Americké výcvikové škole pro zdravotní sestry. „Vstávaly jsme v 05:30 ráno a odcházely z oddělení do svých postelí, které byly v malých místnostech mezi odděleními, v devět hodin večer. Každá sestra se starala o své oddělení s šesti pacienty jak ve dne, tak v noci. Neměly jsme žádné volné večery ani volné hodiny pro studium nebo rekreaci. Po tři měsíce jsme nedostaly žádné měsíční příspěvky.“

Po absolvování školy se Linda přestěhovala do New Yorku a stala se noční vedoucí v nemocnici Bellevue Hospital, kde vytvořila první systém pro vedení jednotlivých lékařských záznamů o hospitalizovaných pacientech. Systém se následně rozšířil napříč Spojenými státy a Spojeným královstvím, kde ho přijala i nemocnice svatého Tomáše, založená její „kolegyní“ Florence. Tato nemocnice se stala i námětem seriálu Městská nemocnice, který vysílá stanice CBS Reality.

Zde roku 1877 Linda podstoupila sedmiměsíční intenzivní výcvikový program sester a seznámila se s Florence. O rok později stála Linda u založení výcvikové školy v nemocnici Boston City Hospital a o několik let později založila a řídila výcvikový program sester v japonské nemocnici Doshisha Hospital v Kyoto.

Po návratu do Spojených států pokračovala v zakládání a řízení výcvikových programů pro sestry v nemocnicích pro duševně nemocné pacienty. Byla zvolena první prezidentkou Amerického spolku inspektorů výcvikových škol a roku 1994 jmenována do Národní ženské síně slávy. Své zkušenosti sepsala v knize „Vzpomínky Lindy Richards“, jež byla znovu vydána v roce 2006 jako „První odborně proškolená americká zdravotní sestra.“