A i když má od letoška vyšetření kód a pojišťovny ho mohou hradit, nemocnice si nejprve musejí sehnat peníze na koupi přístroje a zaplacení sestry. To je v době napjatých rozpočtů problém, soudí přednosta kliniky ORL ve FN Motol v Praze docent Zdeněk Kabelka.

Vážnou poruchu sluchu má jeden novorozenec z tisíce. Čím dříve se vada odhalí, tím lépe. Už v půl roce může dostat naslouchadlo a v roce by mohla začít příprava na voperování kochleárního implantátu u těch dětí, pro které je přístroj vhodný. Zhruba 80 procent dětí s ním slyší bez odezírání, 55 procent chodí do běžné školy se slyšícími spolužáky.

„Screening odhalí děti, které s velkou pravděpodobností slyší a které je potřeba dovyšetřit. Neznamená to, že dítě slyší nebo neslyší, ale že je výbavná činnost zevních vláskových buněk či je odezva zvukové dráhy,“ popsal docent, který vede v ČR ojedinělý program kochleárních implantací u dětí. Za 20 let dostalo přístroj 500 dětí. Kochleární implantát včetně vyšetření, voperování a následné rehabilitace vyjde na milión korun.

Vyšetření krátce po narození

Reakci sluchu lze zjistit velmi krátce po narození. Pokud je potřeba, provede se další vyšetření zhruba za měsíc. Screening se provádí zatím jen u rizikových novorozenců, ale třeba na severu Moravy už u všech.

Odborná společnost se snaží, aby prověřování sluchu bylo plošné. Argumentuje výsledky z jiných zemí. Porovnání dvou oblastí zhruba stejně velkých podle Kabelky ukázalo, že tam, kde byl screening, mělo 75 procent dětí stanovenou diagnózu v půlroce života a mohlo dostat sluchadlo, což je optimální. Kde se sluch neprověřoval, diagnóza kumulativně u 75 procent dětí byla stanovena až po pátém roce života.

Optimální podle Kabelky je, aby dítě dostalo kochleární implantát mezi druhým a třetím rokem života, pak jsou výsledky nejlepší.