Jako lékaře a obezitologa, neděsí vás, že 52 % národa má nadváhu?

Děsí, protože to přinese mnoha lidem velké komplikace. S obezitou souvisí výskyt mnoha nemocí, např. cukrovky, nemocí srdce a cév i některých nádorů. Ale minulý týden vyšla jedna studie, která říká, že u některých osob nemusí být rizika pouhé nadváhy či 1. stupně obezity žádná. Velmi záleží, jaké má dotyčný další nemoci, zda mu hrozí cukrovka či vyšší tlak. Tedy vyšetřen by měl být každý.

Kdo je odpovědný za tak obrovský růst obezity v ČR – rodina, škola, nebo společnost?

Jednoznačně rodina. Základní dietní návyky se tvoří jen a jen v ní. Škola má menší šanci chování dětí změnit. Je otázka, co chápete pod pojmem společnost. Pokud tím myslíte stát, tak možnosti jsou omezené. Pokud celospolečenskou atmosféru, vzorce chování, módní trendy, pak společnost vinna je.

Lidé, zvláště ženy, zkoušejí na prahu roku hodně diet, aby zhubli do léta tak říkajíc do plavek. Kterou byste jim doporučil?

Každé omezení příjmu jídla má efekt. Nejsnadnější je omezit příjem tuku. Hlavní je ale vydržet. Po ukončení diety většina zase přibere. Důležité je, aby dietní rozhodnutí bylo na celý další život. A pro udržení váhy je také důležitý pohyb.

Tedy zdravý životní styl a pohyb. Ale mnohým se cvičit nechce. Není na obzoru třeba nějaká pilulka, která by se spolkla, a vše šlo samo?

Léky na obezitu existují, ale bez určitého dietního omezení nefungují. Myslím, že jednoho dne bude vynalezen lék, že to půjde i bez pohybu a diet, ale zatím tomu tak není. Jeden lék, který skoro uměl nahradit cvičení, byl nakonec stažen ještě předtím, než se dostal do praxe, pro své vedlejší účinky. Je možné, že jednoho dne budou existovat i funkční potraviny, po kterých se hubne. Ty by mohly obsahovat např. anorekticky působící složky jídel, bobtnavé vlákniny přírodní či syntetické, látky zvyšující energetický výdej, látky měnící sekreci inkretinů, látky měnící flóru trávicího traktu a látky blokující střevní enzymy.

Vyjmenoval jste, co se v obezitologii zkoumá. Vezměte jedno po druhém a vysvětlete princip těchto potravin a to, jak mohou obézním pomoci.

Funkční potraviny jsou potraviny, které kromě své výživové hodnoty mají nějaký efekt navíc. Z jiné oblasti medicíny lze jako příklad uvést jodizovanou sůl, která brání rozvoji nemocí štítné žlázy, nebo margariny s rostlinnými steroly, které snižují cholesterol. Obezitu lze dnes léčit některými typy bobtnavé vlákniny a v budoucnu by šlo přidávat do jídla složky, které výrazně ztuhnou a zaplní žaludek a vyvolají sytost. V přírodě existují látky, které potlačují chuť a zvyšují energetický výdej, např. v hořkém pomeranči. Přestaly se však užívat, protože přinášejí riziko infarktu. Určitě budou vyvinuty látky bezpečnější.

Dnes léčíme cukrovku tzv. inkretinovými léky. To jsou především injekce, po kterých diabetik hubne. Složky jídla stimulující výdej těchto látek v trávicím traktu, v jídle existují. Je to například bílkovinný předkrm. Ale je to málo. Určitě budou v jídle objeveny složky, které budou stimulovat výdej střevních hormonů – inkretinů – ještě více. Také budou existovat složky jídla, které zablokují trávicí enzymy či změní bakterie trávicího traktu. Zatím to ale neumíme.

A co běžné příklady funkčních potravin, jako jsou jogurty atd. Co tady můžete pro hubnutí doporučit?

Určitě se po žádném jogurtu vydávaném za funkční potravinu nehubne více než po jiném. Jogurty jsou dobrá součást redukčních diet, ale nepřinášejí žádný efekt navíc.

Hodně těch, co mají nadváhu, se soustřeďuje i na konzumaci light potravin a nápojů. Je to správné a neochuzují se o výživové složky? Copak tuk nepotřebujeme?

Je to správné. V light nápojích je nahrazen cukr a v jiných potravinách se sníženým obsahem energie trochu tuku je a to stačí např. pro vstřebání vitamínů rozpustných v tuku.

Pak by museli brát vitamíny nebo multivitamíny. Prospívají nám?

Zdravý člověk se zdravým trávicím traktem nepotřebuje doplňovat vitamíny, snad kromě vitamínu D. Pít multivitamíny je zbytečné. Existují studie, které prokázaly, že pití multivitamínů může souviset dokonce s vyvoláním nádorů prsu a prostaty.

Těm, co si dávají předsevzetí zhubnout, podaří se jim to?

Při dobrém motivu a výdrži podaří. Většinou ale platí, že zhruba třetina z počtu všech, kteří chtějí zhubnout, se přijde poradit a už nikdy do ordinace nepřijde. Druhá třetina s obezitou úspěšně bojuje a třetí třetina osciluje mezi zhubnutím a opětovným přibráním. Čili jen třetina lidí hubnutí spojené často s novoročním předsevzetím zvládne.

Slyšel jsem, že v zimě prý není dobré si dávat předsevzetí zhubnout.

Zima je typické období depresí a špatných nálad a to dieta ještě zhorší. Na druhé straně, pokud máte pevnou vůli, je jedno, kdy se pro hubnutí rozhodnete. Není ale dobré říkat začnu za týden, za měsíc, od svých narozenin atd. Prostě když se rozhodnete zhubnout, tak začít a hned. Je to i zkouška vůle.

K čemu ze zdravotního hlediska může obezita nebo i nadváha vést? Zkrátí si tito lidé život? A jestliže ano, o kolik?

Zejména obezita vyšších stupňů zkracuje život podstatně. Výrazně obézní lidé se obvykle nedožívají přes 60 let a to je o 20 let méně než štíhlí. Existuje ale i pojem paradox obezity. To jsou situace, kdy obézní přežívají déle než štíhlí. Patří sem lidé s některými onemocněními ledvin či srdce. Také existují studie dokládající, že starší populace, např. obézní pacienti v léčebnách dlouhodobě nemocných, mají lepší prognózu. Proto hubnout po 70–75 letech nemá ve většině případů smysl.

A co vy. Jíte všechno, nebo držíte občas nějakou dietu?

Ted se zrovna snažím zhubnout, potřeboval bych tak 5–7 kg. Proto omezím příjem kalorií a zvýším pohyb. A... uvidíme.

Do jaké míry je obezita dědičná?

Pohled na genetické faktory obezity se neustále mění. Je znám tzv. FTO gen, který však je při vývoji obezity minimálně významný. Podle starších studií u jednovaječných adoptovaných dvojčat se prokázal zhruba třicetiprocentní až padesátiprocentní podíl genetických faktorů na vzniku obezity. Zajímavá je i teorie „šetřícího genu“, který je podle předpokladů zodpovědný za adaptaci organismu na hladovění. V historii pomohl lidstvu přežít. Neexistuje však adaptační mechanismus, který by pomohl lidem zvládnout přejídání. S ním nemá celá živočišná říše historické zkušenosti.

Nelze však zpochybnit ani stravovací návyky, které si člověk přináší ze své rodiny, které s geny nemají nic společného. Do jaké míry se genetika podílí na obezitě, to by ozřejmil průkaz konkrétního genu, který je za obezitu zodpovědný. Zatím však takový gen neznáme. Proto v současnosti považujeme za velmi významný faktor prostředí, které člověka nemotivuje ke zdravému životnímu stylu, ale svádí ke konzumaci vysokoenergetických jídel, jejichž příjem není vyvážen výdejem.

Průzkum VZP
77 procent mužů s nadváhou nepovažuje svá nadbytečná kila za problém.
58 procent lidí s obezitou považuje svoji kvalitu života za nízkou nebo velmi nízkou.
54 procent obézních lidí nevykonává žádnou intenzívnější pohybovou aktivitu
45 procent lidí, kteří měli v dětství nadváhu, trpí v dospělosti obezitou.
45 procent obézních lidí má potíže s vysokým krevním tlakem.
45 procent lidí trpících obezitou má oba své rodiče obézní.
42 procent obézních trpí častými depresemi.
40 procent mužů má nadváhu.
39 procent žen má silně rizikový obvod pasu.
34 procent lidí trpících obezitou se snažilo již více než pětkrát zhubnout.
30 procent obézních nedodržuje pravidelný pitný režim.
29 procent uvedlo jako nejčastěji provozovaný sport cyklistiku.
28 procent lidí trpících obezitou jí nepravidelně.
26 procent lidí žijících v sídlech do 1000 obyvatel trpí obezitou.
13 procent kuřáků se bojí přestat kouřit, protože by přibrali.
6 procent mladých lidí ve věku 18 až 19 let má nadváhu.

Tloustneme od třiceti let věku

  • V ČR je již více lidí s nadváhou a obezitou než s normální váhou. Poměr je 52:48 procentům.
  • Ve 30 letech přichází zlom, od té doby už v drtivé většině jen tloustneme.
  • Přibírají všichni, sportovci ale méně.
  • Třetina Čechů nesportuje vůbec, těch s obezitou je více než polovina.
  • Polovina žen se pokoušela zhubnout více než jednou, nejčastěji mezi 45. až 60. rokem věku.
  • Tři čtvrtiny mužů a polovina žen nevnímají svoji nadváhu jako problém.
  • Děti obézních rodičů se třikrát častěji potýkají s obezitou.

Zdroj: Všeobecná zdravotní pojišťovna