Vyškolený stomatolog je při lokálním znecitlivění zašroubuje do čelistí podobně jako samořezné šrouby. A upravenou zubní protézu pak na ně nacvakne. Vše nasvědčuje tomu, že ve většině případů představují rychlé a elegantní řešení.

"Hlavní rozdíl v porovnání s klasickými implantáty je ten, že se dají rychle, jednoduše zavést a pacient s nimi může během hodiny, dvou kousat," říká pražský stomatolog MUDr. Roman Šmucler.

"Odpadá chirurgický zákrok náročný pro pacienta. Ale také týdny, případně měsíce léčení dásní a čelistí, do kterých stomatolog pacientovi klasický implantát zavedl." Doktor Šmucler byl prvním lékařem, který u nás začal miniimplantáty využívat. Dnes už to umí řada jeho kolegů po celé republice.

Měli z něj legraci i jeho vnuci

Šedesátiletému muži protéza nedržela, ani když ji přilepil tím nejlepším lepidlem. Nedokázal s ní nic pořádně ukousnout. Nejvíc ho deptalo to, když mu vypadla z pusy. Jednou se mu to stalo před známými, na kterých mu záleželo. Spadla na chodník do kaluže. Nejraději by se hanbou propadl. Přestal mít chuť chodit mezi lidi. Bylo mu nepříjemné i to, že se vnoučci, které měl rád, vsázeli, jestli dědovi dnes zase vypadnou zuby z pusy nebo je na poslední chvíli zachytí.

MUDr. Miroslav Sojka, stomatolog z Úpice, zavedl muži čtyři miniimplantáty. Na ně pak nasadil zubní protézu. Během hodiny mohl muž kousat běžné jídlo. Když přišel za tři dny na kontrolu, byl nadšený. Dokázal rozkousat bez potíží naprostou většinu jídel.

Jídlo se stane trestem

Potíže se žaludkem, s žaludečními vředy, se slinivkou i s trávením často trápí lidi, kteří nemohou pořádně rozkousat jídlo. To se pro ně často stává trestem. Obvykle si ho musí mixovat. Nejrůznější kašičky pak už nemohou ani vidět. Jít třeba na večeři do restaurace nebo do společnosti, to pro ně bývá marný sen.

Stejně deprimující je pro ně i neustále hrozba, že jim zubní protéza vypadne z pusy. Řada lidí se kvůli tomu stydí chodit do společnosti a radši volí samotu.

Zubní protéza pořádně nedrží asi čtvrtině až pětině lidí, kteří ji mají. Míra potíží bývá individuální. Pokud se protézu podaří pomocí miniimplantátů zafixovat a lidé s ní mohou prakticky všechno rozkousat, je to pro ně něco jako návrat do normálního života. "Logicky mají sklon vidět v miniimplantátech něco fantastického, " vysvětluje MUDr. Sojka. "Většina stomatologů se však na ně bude dívat střízlivěji, jako na užitečné rozšíření možností, jak potíže s protézami řešit."

Zase si dopřává křupavé rohlíky

Irena Heringová z Karlových Varů přišla o zuby kvůli ozařování zhoubného nádoru v ústech. Protéza jí nedržela. Musela jíst všechno rozmixované na kašičku. A třeba rohlík si musela rozmáčet v kávě nebo v čaji. Při pohledu na něj často úplně ztrácela chuť k jídlu.

Klasické implantáty, na které by se dala připevnit zubní protéza, jí lékaři dát nemohli. Měla po ozařování křehčí čelistní kost. Doktor Šmucler jí zkusil dát miniimplantáty. A s úspěchem. Jen ji po zákroku poprosil, aby si skočila dát něco k jídlu aby si vyzkoušela, jestli jí protéza dobře sedí. Paní Heringová si šla dát dort a kávu do nedaleké kavárny. Poprvé po víc než patnácti letech. "I rohlíky si dnes můžu dopřát krásně křupavé," řekla mi.

Důležitý certifikát FDA

Miniimplantáty jsou ze speciální slitiny titanu, která je o víc než 60 procent pevnější než už tak dost pevný titan. Ten konstruktéři často využívají v letectví a v kosmickém průmyslu u hodně namáhaných součástek. Pevnost kovu umožňuje, aby průměr miniimplantátů byl o víc než polovinu menší než u klasických zubních implantátů: 1,8 mm v porovnání s 4 mm.

Většina amerických stomatologů se k nim dlouho chovala rezervovaně. Logicky. Pochybovali, že něco tak tenkého může mít dostatečnou pevnost a hlavně životnost.

V roce 1976 přišla Beverly Johnsonová za newyorským zubařem dr. Victorem Sendaxem, který začal miniimplantáty používat jako první. Prosila ho, aby jí alespoň na víkend nějak připevnil můstek, který jí padal. Doktor Sendax zkusil miniimplantát. I když měl být jen přechodným řešením, vydržel ženě až do její smrti před třemi roky.

Podobné příběhy jsou sice zajímavé, ale jako důkaz v medicíně neznamenají skoro nic. Důkazem byly testy. Dopadly pro miniimplantáty překvapivě příznivě. Americká FDA, která je obdobou našeho Státního ústavu pro kontrolu léčiv, uznala, že se miniimplantáty svými vlastnosti blíží klasickým implantátům, a v některých ohledech se jim dokonce vyrovnají.

Zatím se platí

Zdravotní pojišťovny zatím miniimplantáty nehradí. Pacienti si je musí platit sami. I když jsou levnější než klasické implantáty, přesto představují nemalou investici, zejména pro starší lidi. Proto je dobré nepodléhat emocím a důkladně prodiskutovat s lékařem, který má s jejich zaváděním dost zkušeností, jestli jim mohou přinést očekávané řešení.