Kovové náhradní klouby by přitom měly být kvalitnější než ty tradiční. Jejich výhodou mělo být, že u nich nedochází tak často k vykloubení kloubu. Nicméně jelikož vyžadují častější revize, nelze říci, že jsou pro nemocného skutečně přínosnější.

Vědci z University of Bristol analyzovali informace z 402 051 provedených operací kyčelního kloubu. Ukázalo se, že 6,2 % implantátů se spoji kov na kov se porouchalo do pěti let po provedení operace. Přičemž za to samé období selhalo pouze  1,7 % implantátů se spoji kov na plast (v ČR nejpoužívanější a zcela hrazené ze zdravotního pojištění) a 2,3 % implantátů se spoji keramika na keramiku.

Nejvíce poruchové pak byly kovové implantáty s většími kloubními hlavicemi. S každým zvětšením hlavice o 1 mm, se zvýšilo riziko poruchy implantátu o 2 %. U keramických implantátů k žádnému navýšení poruch se zvětšováním hlavice nedošlo.

Nebezpečné tření

Před dvěma týdny řešila britská Regulační agentura další obavy z používání kloubních implantátů se spoji kov na kov. Podle některých odborníků se totiž při tření kovu o kov mohou miniaturní úlomky kovu uvolňovat do krve. Což může způsobovat poškození svalů, kostí, ale i neurologické problémy. Proto někteří britští nemocní budou muset absolvovat jednou za rok krevní testy. Nicméně jedná se prozatím pouze o podezření, které je nutné vědecky prokázat.