S nadsázkou dodala, že na matrice by měl pracovat genetik. Jako příklad uvedla svoji rodinu. Až v 80. letech jí otec prozradil, že nebyl ze dvou dětí, nýbrž ze čtyř, přičemž dvě v raném věku zemřely. Nikdo již dnes neví, na co.

„Nemoc se může v rodině opakovat. Genetika zatím neumí předejít jejímu výskytu, avšak umí zabránit recidivě. Proto bychom se měli více bavit s babičkami a dědečky, zajímat se o nemoci svých dalších blízkých příbuzných,“ řekla primářka Právu.

V praxi to podle ní znamená, že není nutno chodit na genetická vyšetření. Jako ideální model vidí kdysi osvědčenou instituci rodinného lékaře, jenž by případné vyšetření doporučil.

Do tří hodin odhalí Downův syndrom

Na zmíněném pracovišti FNB začali jako první v České republice využívat metodu, kdy dokonce jen do tří hodin odhalí ještě u nevelkého plodu v děloze Downův syndrom. Dříve ženy čekaly na výsledek ve stresu dva až tři týdny.

Nežádoucí Downův syndrom, způsobený nadbytečným chromozomem 21, odhalí s 90procentní přesností. Potom je na partnerech, zdali se rozhodnou pro ukončení těhotenství, nebo se připraví na handicapované dítě.

„Více žen se rozhoduje pro první možnost, ale zároveň přibývá párů, které si dítě ponechají,“ řekla Právu Gaillyová s tím, že věřící páry prenatální diagnostiku odmítají, přijmou jakkoli handicapované dítě. Existují také případy, kdy muž opustí ženu, která odmítne takový potrat.

Primářka představila novinářům 36letou paní Karlu z Brna, která před sedmi roky porodila Martinku s Downovým syndromem. U druhého i třetího těhotenství již využila genetické vyšetření. Před narozením druhého dítěte nedopadly výsledky nejlépe, tehdy jí lékaři doporučovali potrat.

„Kdybych neměla Martinku a nic nevěděla o tomto onemocnění, asi bych se nechala přesvědčit. Vím, že obecně je to nefér vůči nenarozeným dětem. Budoucí rodiče vlastně nevědí, jaké radosti jim děti způsobí, i když mají Downův syndrom,“ říká matka.

Naštěstí její další dvě děti jsou v pořádku. Dnes je ráda, že u prvního dítěte, Martiny, o jejím onemocnění nevěděla. Připouští, že v opačném případě by se dcerka nenarodila. „Martinka má otevřenou povahu, všichni ji mají rádi,“ upřímně se vyznává matka a s nadšením líčí atmosféru v klubu Výklubek, sdružujícím matky dětí s Downovým syndromem.

Klub sama zakládala. „Všechny rodiny s těmito dětmi se snaží o normální život. Většinová společnost přijímá děti s Downovým syndromem úplně normálně,“ citujeme matku.