Ale vezměme to popořadě. Lidé, které trápí pomalý srdeční rytmus, dostanou kardiostimulátor. Pacienti s poruchami srdečního rytmu, které ohrožují jejich život, obdrží defibrilátor. Místo, kam lékaři voperují pacientovi jeden z těchto přístrojů, je stejné: pod klíční kost, do oblasti prsního svalu.

V obou případech z něj vedou tenké ohebné sondy (elektrody), přímo do srdečních dutin. Sledují činnost srdce. Když je potřeba, povzbudí ho pomocí stimulace. Nebo se snaží opravit srdeční rytmus prostřednictvím elektrického výboje.

Mobilní síť ho jistí jako lano horolezce

Na operačním sále kardiologické kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci přitlumili světla, aby lékaři viděli na obrazovky přístrojů. MUDr. Marian Fedorco voperoval pacientovi nejnovější model defibrilátoru se třemi elektrodami. Ty mu zavedl až do srdce. Jde o nejchoulostivější manévr celého zákroku. Musí je tam umístit přesně pomocí katetru, tedy plastového zavaděče, který putuje přes malý řez skrz cévy. A hlavně je musí upevnit tak, aby se neuvolnily.

Zdravotní technik defibrilátor naprogramoval už na sále. Použil k tomu přístroj, který se podobá tlustému laptopu. Obě mašinky spolu komunikovaly bezdrátově, jako by to byly dva mobily. Pacient dostal domů plastovou krabičku, velkou asi 20x30 cm, nabitou elektronikou. Ta si umí „povídat“ s defibrilátorem pomocí rádiových vln. Ale jen na vzdálenost dvou metrů. Muž si ji dal proto k posteli.

Krabička je napojená na mobilní síť. Kardiologové pak mohou získávat jejím prostřednictvím potřebná data z defibrilátoru. Ten průběžně zaznamenává činnost srdce a vyhodnocuje ji. Obvykle to dělají v noci, když pacient spí.

Modernější variantou je už zmíněné zařízení, které se podobá mobilu. Nemocný si ho připne k opasku. Díky němu se napojí na mobilní síť a servisní centrum, tedy na lékaře. Pokud se něco děje, přístroj vyšle data.

Kardiologové pak vyhodnotí, o jak závažnou poruchu jde. Případně si pacienta rychle pozvou na kontrolu, aby mu upravili léčbu nebo zabránili možné komplikaci. „Dálkový monitoring nejednou zaznamená odchylky v srdečním rytmu, kterých si pacient ani nevšimne, nebo je nepovažuje za nic závažného,“ říká doc. MUDr. Miloš Táborský, CSc., přednosta kardiologické kliniky FN Olomouc.

Daleko klidnější, daleko sebevědomější

Inženýru Vladimíru Vainerovi volali z kardiologie v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Přístroj jim poslal informace, ze kterých bylo zjevné, že srdce nepracuje pravidelně. Pan Vainer si ničeho výjimečného nevšiml. Jen se víc zadýchával.

Přikládal to náhlým změnám počasí. Lékaři si ho pozvali na kontrolu. Když za nimi přijel, ukázalo se, že defibrilátor poruchu správně zaznamenal, ale ta se upravila sama od sebe.

Pacient cesty nelitoval. Naopak. Je rád, že může mít takový špičkový přístroj. Víc si užívá chatu na Šumavě, kde tráví tři čtvrtě roku. Cítí se tu daleko klidnější a jistější. Ví, že i tady zůstává díky nejnovější technice pod kontrolou. Když mu někdy není dobře, lehne si do postele vedle krabičky. Pokud je to třeba, lékaři díky ní dostanou všechna důležitá data. On se nemusí stresovat, panikařit nebo volat záchranku.

Kardiostimulátory a defibrilátory se zavádějí pod klíční kost, do oblasti prsního svalu.

Kardiostimulátory a defibrilátory se zavádějí pod klíční kost, do oblasti prsního svalu.

FOTO: fotobanka Profimedia

„Když se mi dřív udělalo hůř, radši jsem sedl do auta a odejel do Prahy, abych byl blíž doktorům a nemocnici,“ řekl mi. „Dnes vím, že zavolají, když se bude něco vážnějšího dít. A pozvou si mě na prohlídku.“

Líbí se mu, že se svými zdravotními potížemi nemusí zabývat víc, než je nutné, a stresovat se kvůli nim. „Když člověk na své choroby nemyslí, tak je v podstatě zdravý,“ žertuje.

Co všechno zlepšuje

Systém dálkového monitorování využívají zatím v některých specializovaných kardiologických centrech. Pomáhá lidem, kterým hrozí srdeční selhání nebo jiné vážné kardiologické komplikace. Jeho hlavním smyslem je:

  • Rychlý přenos informací o srdeční poruše nebo atypickém rytmu, případně časnější předvídání potíží, které se blíží nebo jsou skryté.
  • Lékaři mají přehled i o chování přístroje, rychleji například zachytí problémy s nefungující elektrodou nebo s baterií, která se intenzivněji vybíjí.
  • Díky pravidelnému snímání dat mají lepší představu o vývoji potíží a mohou včas upravit léčbu, aby předešli vážnějším problémům.
  • Vidí, jak srdce zareagovalo na výboj defibrilátoru, a mohou tak dřív vyhodnotit, jestli byl úspěšný, případně adekvátní.
Existuje řada různých typů přístrojů. Z nejmodernějších vedou tři sondy. Dokáží zvládnout i takovou arytmii, jako je třeba synchronizace činnosti pravé a levé komory u pacientů s pokročilým srdečním selháním.

Existuje řada různých typů přístrojů. Z nejmodernějších vedou tři sondy. Dokážou zvládnout i takovou arytmii, jako je třeba synchronizace činnosti pravé a levé komory u pacientů s pokročilým srdečním selháním.

FOTO: Archiv, Právo

Častý problém: neodpovídající výboj

„To je častý problém běžných defibrilátorů,“ říká docent Táborský. „K neadekvátní terapii dochází až ve třetině případů. Standardní přístroje, na rozdíl od těch nejnovějších, neumějí v řadě případů přesněji vyhodnotit, o jaký druh poruchy rytmu se jedná. Nejčastěji k tomu dochází při fibrilaci srdečních síní. Takový defibrilátor pak někdy vyšle do srdce elektrický výboj zbytečně.“

V zemích, kde se systém dálkového monitorování dobře zaběhne, snižuje počet návštěv u lékaře-specialisty na polovinu. Při velkých vzdálenostech a značných nákladech na práci doktorů i techniků to může uspořit docela dost peněz. Nemocnici, stejně jako pacientovi.

„Ale hlavně to umožňuje efektivněji využít čas špičkových specialistů, kteří si na nedostatek práce rozhodně stěžovat nemůžou,“ zdůrazňuje docent Táborský.

FOTO: Archiv, Právo