Žloutenka jako vzpomínka na jeden vydařený letní mejdan

Už nikdy nezjistí, od koho se nakazil žloutenkou. Nakonec s ní zápasili všichni. Zpětně si uvědomil, že se u něj příznaky nemoci objevovaly postupně. Začal být stále více unavený a zesláblý. Trpěl nevolnostmi a ztratil obvyklou chuť k jídlu. Měl také potíže s trávením. Někdy ho svědila kůže a objevila se mu na ní zvláštní vyrážka. Lékařka, kterou navštívil, ho prohlédla, vyzpovídala a poslala na jaterní testy. Cílené vyšetření pak ukázalo, že má žloutenku (odborně hepatitidu) typu C. Půl roku užíval léky potlačující množení viru a jednou týdně si píchal injekci interferonu alfa s protivirovými účinky.

Musel se šetřit a dodržovat dietní omezení. Maturitu si kvůli nemoci zopakoval. Naštěstí stihl opravný termín na podzim. Vyvázl ze svých potíží levně. U značné části nemocných přejde nemoc do chronické fáze a ztrpčuje jim život až do smrti.

Lidé vnímají hepatitidu jako chorobu špinavých rukou. Obvykle nevědí, že existuje sedm typů žloutenek: A až G. Mají trochu odlišný způsob šíření i příznaky. Choroba někdy proběhne téměř nepozorovaně. Zažloutnutí bělma očí a kůže, případně zesvětlání stolice, typické pro některé typy žloutenek, se vůbec nemusí objevit. Proto vás může nakazit člověk, který sám neví, že nemoc má.

Nejrozšířenější jsou typy B, C a A. Proti áčku a béčku existuje očkování. Při cestách do určitých zemí patří k doporučeným, případně povinným krokům. Proti céčku existuje pouze prevence. Tedy vyhýbat se rizikovým situacím a dodržovat zásady hygieny i racionálního chování. Zejména pak na cestách po exotických zemích.

Žloutenky typu B a C se šíří krví, spermatem a poševním sekretem. Proto je častým způsobem nakažení injekční aplikace drogy, při které injekce koluje. Nebo nechráněný pohlavní styk. Ale mohou to být i další způsoby.

Třeba tetování a piercing v salónu, kde špatně dezinfikují nástroje nebo to nedělají vůbec. Použití cizího zubního kartáčku či holicího strojku. A tak dál.

Rizikovou skupinou jsou zejména narkomani, uživatelé drog, lidé, kteří často střídají sexuální partnery a mají rádi nechráněný pohlavní styk. Nejde při tom o nic zanedbatelného ani okrajového. O tom svědčí fakt, že jen hepatitida typu C je například v USA rozšířenější než infekce viru HIV způsobujícího AIDS.

Žloutenka A je tou známou nemocí špinavých rukou. Ale nejen těch. Nešíří se totiž pouze stolicí infikovaného člověka a nedostatečnou hygienou, ale hlavně kontaminovanými nápoji a potravinami. Odborníci na geografickou medicínu proto doporučují turistům a cestovatelům preventivní očkování proti této chorobě před cestou do zahraničí, zejména pak do exotických a málo rozvinutých zemí.

Vedle milovníků cestování jsou rizikovou skupinou děti předškolního a školního věku. Ale také mladí lidé, a to až do 35 let. Pokud jde o profese, patří k ohroženým pracovníci s odpady, řidiči dálkové dopravy, letecký personál, policisté, celníci a pracovníci vězeňské služby, podobně jako zdravotníci a učitelé spolu s vychovateli.

Akutní stadium nemoci se projevuje po 15 až 50 dnech po infikování podobně jako chřipka: zvýšenou teplotou, bolestí svalů nebo i kloubů, nevolností, zvracením, nechutenstvím, případně zažloutnutím očního bělma a pleti. Stejně tak může proběhnout bez příznaků.

Lék na tuto chorobu neexistuje. Lékaři doporučují pacientům klid, mírnou dietu, někdy léky podporující ochranu jaterních buněk a jejich obnovu, spolu s vitamíny.

Velmi špatnou zprávou pro nemocné je, pokud lékař zjistí, že nemoc přešla do chronické fáze. „U hepatitid typu B to je zhruba 5 %, zato u žloutenek typu C to bývá 70 až 80 %,“ říká MUDr. Jan Šperl, CSc., z Kliniky hepatogastroenterologie pražského IKEM.

Tento stav totiž často vyvolá cirhózu jater a snadno může být i příčinou rakoviny jater. Hepatocelulární karcinom vznikne v drtivé většině u lidí, kteří mají nějakou jaterní chorobu. U těch zdravých je raritou.

Bývá obtížné zachytit ho včas. „Většinou ho diagnostikujme ve fázi středně pokročilého až pokročilého nádoru,“ říká MUDr. Igor Kiss, Ph. D., z Masarykova onkologického ústavu. Existuje řada chirurgických metod, jak ho odstranit, ale ani to nemusí znamenat vyléčení. Další možností je třeba transplantace jater.

Pozoruhodných výsledků dosahuje nový biologický lék sorafenib. Prodlužuje nemocným život a zlepšuje jeho kvalitu. Není však vhodný pro každého pacienta, navíc představuje nákladnou léčbu, a hlavně se zatím dává pouze postiženým ve velmi pokročilém stadiu této rakoviny.