Bulimií v Česku trpí každá dvacátá dívka, nemoc se nevyhýbá ani chlapcům

Psychiatři se shodují v tom, že za vznikem poruch příjmu potravy stojí měřítka moderní doby, podle nichž se posuzuje ideál krásy. Dospívající jedinci kvůli vysněnému vzhledu buď přestávají jíst (anorexie), nebo se chorobně přejídají, aby následně jídlo vyzvraceli (bulimie).

Podle statistik je bulimie třikrát rozšířenější než anorexie. Bulimie se od anorexie liší tím, že není na první pohled tak patrná. Nemocní si často udržují svoji normální váhu. Bulimií trpí nejvíce dívky mezi třináctým a 18. rokem. Dá se říci, že nastupuje o něco později než anorexie. Mnohdy bývají bulimičky pacientky, které dříve trpěly či se léčily s anorexií.

Název je odvozen od slov bous a limos, jež v překladu znamenají býčí hlad, a zhruba tak označují charakter psychosomatické poruchy, při níž se opakují nezdravé záchvaty přejídání a následné kontroly vlastní hmotnosti.

Záchvaty bulimie mohou trvat od několika hodin po mnoho dní. Nemocný při nich má nekontrolovatelnou chuť na jídlo, k němuž je schopný se dostat jakýmkoliv způsobem, a to i vybíráním popelnic. Následně spořádá velké množství tučných nebo sladkých jídel vysoké kalorické hodnoty.

Za chorobnou chuť k jídlu se stydí, a proto se jako rozdvojená osobnost snaží získat nad chutěmi k jídlu kontrolu. Dochází u něj k opačnému efektu dobrého pocitu z jídla a začne se nutit k vyzvracení stravy. Ke zvracení používá drastické způsoby, mezi něž patří užívání diuretik (odvodňujících léků), projímadel nebo hladovění. Někdy se snaží zhubnout pomocí vyčerpávajícího cvičení či hladovění. Diabetici dokonce mohou úmyslně vynechávat inzulin.

Fyzické strádání organismu po takových dramatických výkyvech spočívá v nedostatku minerálů a vitaminů, jenž vede k selhání funkcí orgánů, žaludečním problémům, kazivosti zubů, padání vlasů, osteoporóze. Současně dochází k psychickým poruchám pacientů, jež trápí především deprese a různé úzkosti. K těmto stavům se souběžně připojují pocity osobní izolace a sociálního vyloučení.

Bez profesionální pomoci se většinou pacient nemůže mentální bulimie zbavit. Pokud se ale rozhodne k léčbě a nejedná se u něj o akutní stav ohrožující život, při němž je bezpodmínečně nutná hospitalizace, měl by dodržovat plán stanovený odborníkem.

Do terapeutického plánu se obvykle zařazuje psychoterapie, a to buď individuální, skupinová, nebo rodinná. Dále se využívají antidepresiva či léky potlačující zvracení. Stanoví se cvičební a stravovací plány, podle nichž pacient bude cvičit v rozumné míře, dodržovat jídelníček a pitný režim.

Pacient by se měl co nejvíce dozvědět o své nemoci, dále by měl být v kontaktu s přáteli či členy rodiny, kteří se starají o jeho zdraví. Nemocným je doporučováno nesledovat se často v zrcadle a nevážit se.

Centrum pro poruchy příjmu potravy podle ředitelky Hany Papežové eviduje asi dvě stě až tři sta hospitalizovaných pacientů ročně. Podle odborných odhadů poruchami příjmu potravy (PPP) celkově trpí asi pět až osm procent mladých lidí. Dokonce každoročně stoupá procento chlapců a mužů, již mají potíže s přijímáním potravy. Dnes je poměr mužů a žen s potížemi 1:10.

"Ideály krásy se mění nejen v ženském, ale i mužském světě. Zatímco mladé dívky usilují o štíhlost, chlapci touží po svalech. Dospívající kvůli vysněnému vzhledu přestávají třeba jíst, jídlo vyzvracejí nebo se chorobně přejídají," uvedla Petra Uhlíková z denního stacionáře pro adolescenty při psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze důvody, proč se mladí lidé kvůli vzhledu dokážou kvůli jídlu dostat až k psychiatrovi.

Na vznik poruch příjmu potravy má hlavní vliv vnější prostředí, k němuž se často přidávají genetické dispozice nebo společenské a kulturní tlaky.

Podle českého výzkumu, jenž byl prováděn mezi třináctiletými dětmi, 35 procent dívek a třináct procent hochů není spokojeno se svým tělem. Polovina děvčat by si přála zhubnout. Dvě pětiny dětí uvedly, že se omezují v jídle.