„Cítím se naprosto skvěle, mladší o deset let. Jsem ve velice dobré psychické i fyzické kondici. Zhubl jsem osm kilogramů, zbavil jsem se některých zdravotních potíží, například mě přestala pálit žáha. Chystám se o svém pobytu napsat knihu,“ líčil své pocity čtyřiašedesátiletý psycholog Andrew Urbiš, když po 50 dnech vystoupil z naprostého ticha a temnoty.

Psychoterapeut Andrew Urbiš v temné místnosti těsně před jejím opuštěním.

Psychoterapeut Andrew Urbiš v temné místnosti těsně před jejím opuštěním.

FOTO: Ožana Jaroslav, ČTK

Urbiš chtěl svým už několikátým delším experimentálním pobytem ve tmě také zjistit, jestli bude možné prodloužit klientům v rehabilitačním centru terapii tmou, která se zde praktikuje od loňského jara a termíny jsou zamluvené téměř na dva roky dopředu.

Psycholog Urbiš v okamžiku, kdy uviděl po 50 dnech opět světlo.

Psycholog Urbiš v okamžiku, kdy uviděl po 50 dnech opět světlo.

FOTO: Denisa Telaříková, Právo

„Nedoporučím nikomu delší dobu v naprosté temnotě než 40 dnů, těch 50 je už opravdu moc. Nicméně přiznám se, že poslední dny jsem ředitele přemlouval, aby mě tam nechal ještě tři až čtyři týdny,“ popisoval Urbiš s tím, že pro klienty tedy plánují pokračovat v sedmidenních pobytech, maximum budou ty osmadvacetidenní.

„Svůj sedmitýdenní pobyt bych rozdělil do několika etap. Ten první týden byl opravdu náročný. Za prvé na mě přišla chřipka, a také nebylo příjemné vědět, že zde budu sám a potmě skoro dva měsíce. Dalších deset dnů bych nazval adaptačním obdobím. Pak následovaly dny rekapitulace. Začaly se mi z mysli vynořovat příhody z dětství, kdy mi někdo ublížil, nebo naopak já jemu. Pak přišla etapa plánovací, kdy jsem i například zpracoval koncept své knihy o terapii tmou,“ analyzoval své dny za zavřenými dveřmi vily psycholog.

Psychoterapeut Andrew Urbiš ukončil po 50 dnech svůj experiment pobytu ve tmě.

Psychoterapeut Andrew Urbiš ukončil po 50 dnech svůj experiment pobytu ve tmě.

FOTO: Ožana Jaroslav, ČTK

V malé místnosti, kde měl pouze křeslo, stůl se židlí, posilovací stroj, sprchu a toaletu pobýval v naprosté samotě. Denně cvičil s dvacetikilovými činkami, na šlapadle a s pružinami. Jedl jen vegetariánskou stravu. „Snídal jsem chléb s máslem a jablko, na oběd jsem míval speciální bílkoviny, zeleninu, rýži, kroupy a ovoce,“ vzpomínal Urbiš.

Podle ředitele Beskydského rehabilitačního centra Milana Bajgara je tato metoda úspěšná také kvůli roli hormonu melatonin, který tmou tělo více vyplavuje. „Zcela přesně zatím nevíme, co vlastně vše melatonin dělá, ale je zřejmé, že má univerzální léčivé účinky. Dá se říci, že je to takový hormon mládí. Na základě čeho konkrétně to vše funguje, musí ale říct vědci,“ vysvětlil Bajgar a dodal, že pro ně jsou důležité ty skvělé výsledky. „Plánujeme proto v našem centru rozšíření. Postavíme v areálu další dvě podobná zařízení pro terapii tmou,“ doplnil ředitel.