„Zvláštnost českého medu spočívá hlavně v rozmanitosti rostlin, z nichž u nás včely sbírají nektar či medovici. V ČR totiž monokultury plochami zatím nepředčily louky s planě rostoucími hmyzosnubnými rostlinami, poměrně velké je stále i zalesnění.

Specifikem naší republiky jsou však také chuťově velmi zajímavé tzv. jednodruhové medy, například lipové, javorové, slunečnicové, akátové a řepkové,“ vysvětluje Luděk Sojka, předseda Českého svazu včelařů (ČSV).

Ani velikonoční jidášky se bez medu neobejdou.

Ani velikonoční jidášky se bez medu neobejdou.

FOTO: František Petrák, Právo

Výraznější než cukr

Není tedy divu, že český med už získal ochrannou známku Evropské unie. Musí samozřejmě pocházet z našeho území a smí mít nejvýš 18 % vody a 5 % sacharózy.

„Český med má intenzivnější chuť a nesrovnatelně víc přírodních aromat než řepný cukr. A další výhoda je v tom, že si rozumí prakticky s každou surovinou, momentálně mě nenapadá žádná, která by se k němu nehodila,“ potvrzuje rovněž člen Národního týmu kuchařů ČR Martin Svatek.

FOTO: František Petrák, Právo

Pro chuť i pro zdraví

Po vstupu do EU se rozlišují už jen dva druhy medu - květový a medovicový. Jak tvrdí znalci, ten první je pro zdraví, ten druhý pro chuť a přísun energie.

Květový med. Jde o koncentrát nektaru z květů, který rostliny využívají jako lákadlo pro hmyz kvůli opylování. Bývá světlejší, od slabě žluté až k lehce nazelenalému nádechu. Je dobře stravitelný, protože obsahuje vyšší množství glukózy a fruktózy.

Medovicový med. Medovice jsou sladké šťávy produkované hmyzem, které po sobě nechává na listech stromů. Včely tyto sladké výměšky snášejí do úlů, kde z nich vzniká med, laiky zvaný lesní. Bývá obvykle temně hnědý, na čemž mají zásluhu rostlinná barviva v míze dřevin, a krystalizuje jen velmi pomalu.

Nečekaná, ale velmi chutná je kombinace medu, ořechů a kozího sýra.

Nečekaná, ale velmi chutná je kombinace medu, ořechů a kozího sýra.

FOTO: František Petrák, Právo

Krystalizace znakem kvality

Lidé často lamentují, že jim doma med zkrystalizoval. Co pak s ním? Vyhodit?

„To určitě ne. Jde o přirozenou vlastnost, která se až na výjimky rychleji objeví u medů květových než medovicových. Nevítaná krystalizace bývá ale paradoxně základním znakem jeho vysoké kvality a dobrého ošetření. Navíc v něm i po této změně konzistence zůstanou zachovány všechny cenné biologické látky,“ upozorňuje předseda ČSV Luděk Sojka.

Kromě toho stačí nádobu s krystalizovaným medem pomalu zahřívat ve vodní lázni, jejíž teplota ovšem nesmí překročit 40 °C. Sladký produkt včel by sice zůstal zdravotně nezávadný, ale jeho kulinářské vlastnosti by výrazně poklesly. A pozor! Med by se nikdy neměl rozehřívat v mikrovlnné troubě.

Tři otázky pro Martina Svatka, šéfkuchaře hotelu Dvořák v Táboře a člena Národního týmu kuchařů ČR

Jaký typ medu je nejlepší pro přípravu jídel - tekutý, nebo pastovaný?

Nejvýhodnější je med tekutý, je totiž nejčerstvější. Snadno se roztírá a lépe zapracovává do těsta, které s ním příjemně zvláční a pečivo zůstane déle čerstvé. Med se ale hodí také do omáček a krémů. Hospodyňky musí ovšem počítat s tím, že pokud jej do nich přidají, lehce se rozředí a jakoby nastaví.

Dá se v kuchyni využít už zkrystalizovaný med?

Zkrystalizovaný med je vhodný k přípravě masa či marinád, zkrátka v případě, kdy se může rozehřát. Zato v cukrařině bych jej určitě vynechal a raději sáhl po tekutém.

A co medovina, hodí se i do hrnce?

Medovina je skvělá na marinování masa, ale rovněž do omáček, buchet, krémů a zmrzlin. Lahodný mok jim totiž dodá zvláštní chuť a švih. Zkuste jej vyzkoušet do sladkých nádivek místo klasického rumu. Nezklame.

Medové dobroty připravil Martin Svatek, šéfkuchař táborského hotelu Dvořák a člen Národního týmu kuchařů ČR.

Kuřecí prsíčka s kukuřicí a medovou omáčkou (4 porce)

400 g kuřecích prsíček, sůl, pepř, 200 g mražené kukuřice, 30 g másla, 50 g květového medu, 6 lžic bílého vína, 20 g chilli

Kuřecí prsíčka s kukuřicí a medovou omáčkou

Osolené a opepřené plátky masa opečeme na oleji, kukuřici uvaříme v osolené vodě. Víno vyvaříme na polovinu, promícháme s medem, chilli, osolíme a omáčkou přelijeme maso.

Pečínka s medovou řepou (4 porce)

800 g vepřových kotlet, sůl, pepř, 400 g červené řepy, 2 lžíce olivového oleje, 50 g lesního medu, 3 g čerstvého tymiánu

Pečínka s medovou řepou

Maso osolíme, opepříme a upečeme v troubě. Očištěnou červenou řepu nakrájíme na kousky, osolíme a přidáme tymián. Pak ji pokapeme medem a olivovým olejem, zabalíme do alobalu a pečeme 35 minut v troubě při 150 °C.

Uzený losos s medovou hořčicí a jablky (4 porce)

600 g filetů z lososa, sůl, pepř, 2,5 lžíce oleje, 60 g hrubozrnné hořčice, 20 g květového medu, 100 g jablek

Uzený losos s medovou hořčicí a jablky

Filety osolíme, opepříme a vyudíme ve staré pánvi na hoblinách z ovocného dřeva nebo ryby koupíme už vyuzené. Jablka nakrájená na malé kousky promícháme s hořčicí a medem a přidáme k masu. Jídlo podáváme s čerstvým zeleninovým salátem nebo se šťouchanými brambory a řapíkatým celerem.

Tvarohová pěna s medem a vanilkou

100 g tvarohu, 40 g medu, 8 lžic šlehačky, 20 g plátkové želatiny, 1 vanilkový lusk, 200 g sezónního ovoce

Tvarohová pěna s medem a vanilkou

Tvaroh rozmícháme s medem a vydlabanými vanilkovými semínky, smetanu vyšleháme, želatinu namočíme na 10 minut do studené vody a vymačkáme. Pak všechny suroviny pomalu smícháme, nalijeme do formy a dáme ztuhnout do chladničky. Hotový dezert nakrájíme na porce a každou ozdobíme ovocem.

FOTA: František Petrák, Právo