Studie publikovaná v červenci v British Medical Journal prokázala, že seniorům, kteří se příliš strachují, že by mohli upadnout, hrozí větší riziko pádu než těm, kteří ve stejných situacích strach podvědomě potlačí.

Strach seniorů z pádů je poměrně logický: většinou hůře chodí, nejsou schopni rychlých pohybů, jejich smysl pro rovnováhu je oslabený. K tomu je třeba přičíst častější deprese a úzkosti a mix je hotový.

Studie australských a belgických gerontologů a ortopédů zahrnula pět stovek Australanů ve věku mezi 70 a 90 lety. Po důkladné zdravotní prohlídce a psychologických testech dostali k vyplnění dotazník o svých fyzických aktivitách a prošli testy sledujícími jejich úzkosti a depresivní stavy. Vědci tak o každém dostali co nejpřesnější informace, aby mohli stanovit u každého skutečnou úroveň rizika pádu.

Během ročního trvání studie 214 (43 procent) zkoumaných seniorů jednou nebo i víckrát upadlo.

Případy bylo možné podle skutečného a subjektivně vnímaného rizika rozdělit do několika skupin.

Prevence pádů je často jednoduchá - stačí odstranit potenciálně nebezpečné překážky

FOTO: fotobanka Profimedia

Opatrní mají smůlu, vyrovnaní štěstí

Skupina „úzkostlivých“ během svých aktivit nečelila nijak zvýšenému nebezpečí pádu, ale subjektivně své riziko hodnotila jako vysoké. V této skupině se objevovali lidé s častějšími depresivními stavy, neurotickým charakterem a slabší fyzickou kondicí.

Téměř 40 procent z nich během roku upadlo několikrát. Naproti tomu skupina „kliďasů“ si riziko pádu nepřipouštěla, i když vzhledem k aktivitám měli její příslušníci větší „šanci“ upadnout. Tady byla bilance pádů nižší, pády postihly jen každého třetího (32 procent). Lidé z této skupiny byli v lepší fyzické i psychické kondici, měli většinou pozitivní pohled na svět a také bohatší společenské aktivity.

„Přílišné obavy před možným pádem přinášejí zbytečná omezení fyzických i sociálních činností a vedou ke zhoršení fyzické kondice, sociální izolaci, depresím a celkově nižší kvalitě života,“ shrnul v odborném magazínu Stephen Lord z Univerzity Nového Jižního Walesu.

Léčení je nákladné

Britské statistiky vyčíslují zdravotnické náklady na léčení zlomenin a pádů u seniorů nad 65 let na 4,6 miliónu liber (136 mil. Kč) denně. Vysoké náklady vyplývají z komplikovaného léčení – operačních zásahů, poskytování kloubních implantátů, dlouhodobé rehabilitace. Pády jsou nejčastější příčinou zranění a úmrtí britských seniorů a jsou důvodem více než poloviny jejich hospitalizací.

Britská nadace Stáří proto v červnu zorganizovala první Týden prevence pádů, během něhož pořádala pro seniory bezplatné kurzy speciálně zaměřené na cviky pro posílení rovnováhy a obratnosti. Uvedla, že staří lidé, kteří takové kurzy absolvovali, měli až o polovinu lepší šance se nešťastným pádům vyhnout. Pětina lidí, kteří se Týdne účastnili, přiznala, že si nemůže vzpomenout, kdy nějaké cvičení pro zvýšení jistoty pohybu prováděla.

Dům příštího seniora

Nadace současně doporučovala preventivní domácí „pomůcky“ proti pádům – různá madla a zábradlí, lepší osvětlení a odstraňování prahů a dalších potenciálně nebezpečných bariér.

Jako hudba budoucnosti vypadá například zařízení Companion (Společník), vyvinuté jednou britskou počítačovou firmou ve spolupráci s Brunel University speciálně pro seniory.

Jde o dotykovou obrazovku propojenou se čtečkou čárového kódu, fungující současně jako skener, doplněnou hlasovým syntetizérem.

Senzor na krku seniora umožňuje včasné přivolání pomoci

FOTO: fotobanka Profimedia

Companion je vybaven programem s kalendářem a vede jakýsi inventář zásob a povinností a navíc spojuje uživatele s lékařem a střediskem služeb.
Upozorňuje uživatele, kdy má brát léky, co za zboží mu doma dochází, jaké má schůzky nebo mu umožňuje „videokonferenci“ s lékařem či přáteli.

„Vyšli jsme z všeobecné nechuti starších lidí používat počítač, proto jsme se snažili udělat něco přátelštějšího,“ vysvětlil šéf vývojového týmu univerzity Justin Hall. „Zjistili jsme, že čárový kód a čtečka seniorům vyhovují víc, i když plní tutéž funkci jako počítač a skener.“

Monitorování místností videokamerou nebo jen senzorem pohybu, jaké se užívá v bezpečnostních systémech, může sehrát důležitou roli při nehodách, kdy je senior sám doma. V Británii je ve zkušebním prodeji komunikační zařízení, které i bez aktivního zásahu seniora hlásí naprogramovanému centru nebo mobilnímu telefonu, že se nositel dlouho nehýbe nebo leží v nepřirozené poloze. Tento „detektor pádu“ sice nehodě nezabrání, ale přivolá pomoc.

Nenechávejte je samotné

Variantou skutečně futuristickou je „zamlžené okno“, umožňující diskrétní kontrolu osaměle žijícího člověka jeho bližními. Jde o monitorovací systém s obrazovkou, na níž se zobrazují sledované prostory – třeba byt seniora a interiér domu jeho dospělých dětí – pouze v hrubých konturách.

„Dává to pocit bezpečí oběma stranám při zachování jejich soukromí,“ vysvětlil Andrew Monk z univerzity v Yorku, která zařízení navrhla. „Nejdůležitější pro blaho seniorů ale není jejich sledování, ale komunikace,“ zdůraznil Monk.

„Nejhorším rizikem je pro ně samota a izolace, proto by všechna navrhovaná zařízení měla umožňovat oboustranné spojení. Taková v byznysu běžná věc jako telekonference je něco, co starým lidem může skutečně pomoci.“

Starých lidí přibývá, ale jejich potřebám je věnována jen malá pozornost. Technický pokrok se slepě soustřeďuje především na mladé, jako by vývojáři zapomínali, že i oni jednou budou seniory, nejistí a ohrožení tak banální věcí, jako je zakopnutí.