Stejně pochybují všichni, kdo nejsou ochotni automaticky vytáhnout z peněženky několikanásobně vyšší částku, než kterou by dali za zboží neoznačené jako bio. Kde vzít jistotu, že neutratím za něco, co je plné pesticidů, umělých hnojiv a hormonů, stejně jako běžné produkty? Nezbývá než věřit inspektorům, kteří dodavatele biozboží kontrolují. Jak to dělají?

Ukaž mi paznehty

Na pastvině za domem farmáře Ivana Hrbka ve Hvozdu u Litovle je nutné našlapovat opatrně, protože voda z červnových povodní udělala z části pozemku močál. Ať se zemědělec snažil sebevíc, před pravidelnou roční kontrolou se bahna nezbavil. Nad špinavýma nohama krav a koz mávne inspektor rukou, ale nad přerostlým paznehtem ležící dojnice se zamračí.

Přestože jsou ekologicky pěstované potraviny v posledních letech velkým hitem, ne všichni se nechají zlákat. A nemusí to být jenom kvůli nedůvěře a mnohem vyšším maloobchodním cenám. Kromě testů, které prokazují, že biopotraviny snižují alergie, totiž zatím žádná dlouhodobá studie o jejich prospěšnosti pro lidské zdraví neexistuje. Navíc odborníci tvrdí, že se jejich pozitivní účinky můžou projevit až v druhé nebo třetí generaci.

„U ekologicky chovaných zvířat je důležité, aby byla v pohodě, a neupravené paznehty krávu stresují,“ vysvětluje Roman Rozsypal, ředitel kontrolní organizace Biokont z Brna, a prozrazuje další fígle, jak poznat, zda zvíře prospívá. „Kráva je přirozeně zvědavá, takže když k vám do pěti minut nepřijde a nezačne si vás dlouze prohlížet, není něco v pořádku. Důležité je všimnout si případných otlaků, oděrek, kvality srsti a celkové kondice.“

Inspektor Rozsypal odebírá vzorek bílého prášku na poli v Břestu u Kroměříže.

Inspektor Rozsypal odebírá vzorek bílého prášku na poli v Břestu u Kroměříže.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Zvířata na biofarmách musí mít stálý přístup na pastvu nebo aspoň do výběhu a dostatek místa při ustájení. Žrát můžou pouze ekologická krmiva, což je v případě farmy pana Hrbka tráva, seno a ječmen z vlastních pozemků. „Je dobré, když zákazník vidí zvíře, jak se volně pase. Normálně stojí krávy celý život uvázané v kravíně jako stroj na mléko, zatímco u nás si můžou vybrat, jestli chtějí na sluníčko nebo do stínu. Kozy ukusují květy pampelišek…“ líčí bioidylku na své farmě Ivan Hrbek.

Vybrat si pak může i zákazník - ve Hvozdu je nejžádanější mléko od dojnice Natálie, které má kolem sedmi procent tuku. V prodejně ve dvoře jsou k mání i kozí sýry a pomazánky. Na maso prodávají Hrbkovi kusy ze stáda skotského náhorního skotu na vzdálenějších pastvinách. „Když vidím, že zvíře neprospívá, tak si ho můžu udělat k obědu,“ nevidí farmář důvod, proč by měl udržovat stáda ve formě za každou cenu s pomocí zapovězené chemie v lécích či vitamínových přípravcích.

Podvádíš? Vrať peníze!

„Za týden jde stejně na jatka, protože už málo dojí,“ vysvětluje farmář Hrbek inspektorovi Rozsypalovi, proč stračeně, která je jinak v pořádku, nezkrátil paznehty. Při kontrole musí předložit mimo jiné evidenci o léčení zvířat, o jejich očkování a krmení.

 

Kráva je přirozeně zvědavá, takže když k vám do pěti minut nepřijde a nezačne si vás dlouze prohlížet, není něco v pořádku.Roman Rozsypal, inspektor

„Inspektor nesmí být naivní a musí si umět spočítat třeba to, jestli farmář dokáže ze svých pozemků uživit příslušné množství dobytka, jak uvádí v dokumentech,“ popisuje Roman Rozsypal. Když něco nesouhlasí, přijde na řadu účetnictví, kde inspektor hledá, jestli zemědělec třeba nenakoupil zakázané syntetické vitamíny a minerály nebo konvenční osivo, pro které neměl výjimku.

Vzorky krmiva bude zkoumat pražská laboratoř.

Vzorky krmiva bude zkoumat pražská laboratoř.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Pokud se něco takového zjistí, je to neodstranitelná chyba, takže se zahájí správní řízení,“ upozorňuje inspektor. Zatímco ještě v polovině 90. let by hříšník nemusel platit pokutu, jenom by jako ekologický zemědělec skončil, dneska by musel vracet všechny dotace a platit penále.

„To může být pro podnik likvidační,“ podotýká Roman Rozsypal. Vzpomíná, jak před lety coby vystudovaný agronom při kontrole odhalil obilný lán v jižních Čechách, který byl pohnojený zakázanými látkami a postříkaný herbicidy. „Všiml jsem si, že na poli úplně chybí plevel a že pšenice je nápadně tmavě zelená. Později jsem v účetnictví podniku našel, že opravdu udělali, co neměli.“

 

Nemůžu si být jist, že mi přes pole nepřejede traktorista z družstva s postřikovačem, ze kterého kape nějaký sajrajt, nebo to sem nenafouká vítr při ošetřování sousedního pole. Ivan Hrbek, ekofarmář

V případě podezření, třeba i na základě udání souseda v rámci vzájemných sporů, má inspektor nárok odebrat vzorek půdy, krmiva či plodiny, který pak zkoumá laboratoř Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Přestože ani biopotraviny nejsou úplně čisté, koncentrace zbytků škodlivin jsou v nich zpravidla na neměřitelné úrovni a jsou způsobeny celkovým znečištěním životního prostředí. „Vždyť zbytky DDT (jeden z nejstarších přípravků na hubení škůdců, který je u nás 25 let zakázaný - pozn. aut.) najdete i v Antarktidě v mléce mrožích samic a v naší půdě se budou vyskytovat možná ještě pět set let,“ říká Roman Rozsypal.

Housenka = dobré znamení

Manželé Vymětalovi z Břestu u Kroměříže pěstují ekologické ovoce a zeleninu přes dvacet let. „Na co chemii? Ohnout se a vytáhnout plevel nebo pokopat záhonek je přece přirozený pohyb pro člověka,“ vysvětluje paní Danuše své zapálení pro biopotraviny. Co na tom, že při ručním ošetřování pole na ně celý den dotírají komáři, pálí slunce a rostliny jim před očima žerou škůdci. Část z více než padesáti druhů plodin jim navíc zatopila voda, takže letos počítají s minimálními výnosy.

Proti škůdcům se v ekologickém zemědělství většina chemických látek nesmí používat - na sn. mandelinka bramborová.

Proti škůdcům se v ekologickém zemědělství většina chemických látek nesmí používat - na sn. mandelinka bramborová.

FOTO: ČTK

„Jindy to bývá tak, že když se něco nepovede, vynahradí nám to zase něco jiného, ale letos je bída se vším,“ ukazuje Danuše Vymětalová na vzrostlý kopr zasažený mšicemi a cibulku, kterou vzali útokem dřepčíci. Kdo by čekal, že právě škůdci budou ekologické zemědělce, kteří jsou na ně bez postřiku krátcí, přivádět k šílenství, pletl by se. Naopak. Zvlášť když dorazí kontrola, je to spolu s plevelem nejlepší důkaz toho, že plodiny nejsou zasažené chemikáliemi. Zákazník, který v salátu najde housenku, by měl tedy podle všeho zajásat.

„Nemůžu chtít milión, ale na živobytí to stačí,“ říká mi farmářka, zatímco inspektor pro jistotu odebírá z pole vzorek bílého prášku, aby nechal v laboratoři potvrdit, že jde skutečně, jak předpokládá, o drcený přírodní vápenec. Zemědělci se dušují, že voda, kterou měli během povodní v roce 1997 na pozemku, s sebou nepřinesla nic škodlivého. „Nechali jsme udělat rozbor a bylo to v pořádku. I tak jsme ale začínali znovu,“ narážejí na dvouletou lhůtu, během které se z konvenčního pole při dodržení všech pravidel stane ekologické.

Biojablka pod Temelínem

„Na hektar spadne za rok jako součást prachu v průměru zhruba patnáct až dvacet kilo dusíku, ale jsou oblasti, kde je to i šedesát, k tomu řada dalších látek. Není zkrátka možné vypěstovat úplně ekologicky čisté potraviny,“ líčí Roman Rozsypal stav životního prostředí v Česku s tím, že biopotraviny i přes okolnosti, které nelze ovlivnit, obsahují proti běžným produktům jen zlomek škodlivin.

Inspektor Roman Rozsypal si na ekologické farmě prohlíží krávu s přerostlým paznehtem.

Inspektor Roman Rozsypal si na ekologické farmě prohlíží krávu s přerostlým paznehtem.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Někdy při kontrolách dochází i k zajímavým paradoxům. „Vím například o osmihektarovém jabloňovém biosadu pod Temelínem, kde je dokonce prokázán výskyt radionuklidů nižší než dvacet kilometrů vedle, a to z jednoduchého důvodu - protože jsou tam věže. Pokud je ale někde zatížení životního prostředí přes limit, nesmí se tam produkovat ani konvenční potraviny,“ upozorňuje inspektor.

Farmář Hrbek z Hvozdu k tomu dodává: „Máme výhodu, že jsme mimo zdroje znečištění. Olomouc je 35 kilometrů daleko, a navíc po směru větru. Nejčastěji to fouká od severozápadu, takže nějaká průmyslová aglomerace je až kolem Liberce 250 kilometrů od nás.“

Kozy farmáře Hrbka jsou při dojení zvídavé, což vypovídá o jejich dobré kondici.

Kozy farmáře Hrbka jsou při dojení zvídavé, což vypovídá o jejich dobré kondici.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Přesto nemá Ivan Hrbek klid a své pozemky chodí několikrát denně kontrolovat. „I když vědomě neaplikuju žádné chemikálie, nemůžu si být jist, že mi přes pole nepřejede traktorista z družstva s postřikovačem, ze kterého kape nějaký sajrajt, nebo to sem nenafouká vítr při ošetřování sousedního pole, které patří konvenčním zemědělcům. Člověk to musí hlídat, a když vidím, jak jedou, tak všeho nechám a jdu se projít po pastvinách. Jak mě vidí stát na poli, dají si pozor.“

Koupit, či nekoupit?

Ivan Hrbek, bývalý učitel odborných předmětů na střední ekonomické škole, si s manželkou Blankou pořídili první kozy v roce 1996 a sýr a jogurt začali vyrábět nejprve jen pro vlastní spotřebu. „Dodneška jsme taky svými zákazníky, takže proč bychom kozy nacpávali chemikáliemi? Podvodníky najdete všude, ale domnívám se, že mezi ekologickými zemědělci je jejich koncentrace silně pod průměrem celé společnosti. Můžou si být totiž jisti, že jednou za rok jim přijde kontrola, která bude po všem pátrat, takže jaký by to byl přínos? Fixlovat kvůli pšenici, kterou jsem koupil o padesát korun na metrák dráž, se nevyplatí.“

 

Zákazníci mají občas pochybnosti hlavně u zeleniny a ovoce, které nejsou balené, ale my jim říkáme, že naši dodavatelé mají certifikáty, které jsou u nás k předložení.Miluše Anyalaiová, majitelka bioobchodu

Někteří zákazníci v maloobchodech si to ještě v hlavě srovnávají a váhají. „Občas mají pochybnosti hlavně u zeleniny a ovoce, které nejsou balené, ale my říkáme, že naši dodavatelé mají certifikáty, které jsou u nás k předložení, a pak už je to na lidech, jestli věří nebo nevěří,“ říká majitelka pražského bio obchodu Miluše Anyalaiová.

K Miluši Anyalaiové (vpravo) chodí do strašnického obchodu Mňam bio nakupovat hodně maminek.

K Miluši Anyalaiové (vpravo) chodí do strašnického obchodu Mňam bio nakupovat hodně maminek.

FOTO: Petr Horník

Všimla si, že mezi její stálé zákazníky zdaleka nepatří jenom dobře zajištění lidé, ale taky třeba matky samoživitelky. „Zastaví se pro dvě tři jablíčka, pro mrkev nebo brokolici a ušetří na něčem jiném. Je vidět, že nová generace maminek už přemýšlí trochu jinak.“