Stejně dlouho trvá také neúspěšná snaha o uzákonění dobrovolné sterilizace. I v této záležitosti u nás panují téměř středověké předpisy. Připadá mi divné, že si žádná politická strana nedala do svého programu odstranění těchto nesmyslných překážek.

Pro sperma jezdí Češky do Rakouska

Žena žijící bez partnera má několik možností, jak docílit těhotenství. Všechny jsou nákladné, nebo nedůstojné. První je cesta za odborníky do zahraničí. Kromě cestovních výloh si však musí připočítat nemalé prostředky za provedení výkonu. Už samotné mužské sperma bývá pěkně drahé. Naše ženy jezdí za tímto účelem třeba do Rakouska.

Částky, které tam platí za umělé oplodnění, se pohybují v desetitisících. Ty tam jsou doby, kdy u nás anonymní dárce dostal za sperma 100 korun. Jedním z důvodů, který umělé oplodnění prodražuje (dnes se i u nás zvedla jeho cena zhruba desateronásobně), je například snaha o maximální bezpečnost. Dárce semene musí opakovaně podstoupit test na HIV/AIDS.

Pokud jde o Rakousko, cizí státní příslušnice může v této zemi docílit nejen umělého oplodnění, ale také potratu. Rakouský gynekolog jí předepíše takzvanou potratovou tabletu RU 486. Nejoblíbenější destinací pro umělé oplodnění, potrat nebo sterilizaci je však pro cizinky Nizozemsko.

Některé zahraniční semenné banky nabízejí ženám při umělém oplodnění to, že si můžou vybrat dárce semene podle jeho vzhledu. Někdy to však nepřináší očekávaný efekt. Vzhled ani intelekt se nedědí stoprocentně. Na tom ostatně zkrachovala semenná banka nositelů Nobelovy ceny. Za horentní sumy slibovala geniální děti. Bohužel se občas narodilo dítě průměrné, ne-li vysloveně hloupé.

Otěhotnění na základě domluvy

Druhou, méně důstojnou možností je otěhotnění s určitým mužem na základě domluvy. Ne každý mužský je ovšem k takovému experimentu ochotný. Dnes bude nejspíš vyžadovat písemné potvrzení, že po něm dotyčná nezačne požadovat plnění rodičovských povinností. Nejožehavější je ovšem hrozba možných alimentů, která nad jeho hlavou visí jako pověstný Damoklův meč.

Poslední možností je samooplodnění. V plodném období stačí do pochvy vpravit něco čerstvého ejakulátu. Občas se třeba může najít nějaký kamarád, který své semeno poskytne třeba i nezištně. Samotný zákrok je pak možno provést injekční stříkačkou nebo stéblem jakým se pije limonáda. Před lety jsem několika osamělým ženám tento postup doporučil a plastická stébla dokonce opatřil. Pár dětí se tak opravdu narodilo.

Bez ohledu na své ušlechtilé úmysly bych však mohl být potrestán za navádění laiků k tomu, aby provedli lékařský zákrok. Právníci mne upozornili, že takové umělé oplodnění je odborným zákrokem, který může udělat pouze specialista. Možná už samotný fakt, že tady o tom píšu, by mohl být hodnocený jako závažný přestupek.