Navíc na fotbalu je pozitivní další rozměr, který běh nemůže nabídnout – sociální interakce a potěšení ze hry. Ženy hrající fotbal u něj vydrží déle a hrají ho pravidelněji, než se běžkyně drží svého běhu.

Docent Peter Krustrup z Kodaňské univerzity sledoval po dva roky stovku žen, které rozdělil do tří skupin. Jedna se věnovala fotbalu, druhá běhala a třetí byla bez pohybové aktivity. A výsledky mluví jasně, zdravotně a kondičně na tom byly nejlépe fotbalistky.

„Při hraní fotbalu mají ženy vyšší srdeční tep a musejí častěji sprintovat, dělat otáčky, kopat a zastavit se prudce, takže je to efektivní kombinací kardio cvičení a posilování,“ vysvětluje docent Krustrup.

Podle něj už po šestnácti týdnech hraní fotbalu dojde k výraznému zlepšení maximální kyslíkové kapacity krve, k nárůstu svalové hmoty a zvýšení fyzického výkonu včetně výdrže.

U fotbalu je ale důležitý také psychologický rozměr sociální interakce, která pomáhá udržovat motivaci hrát pravidelně a na trávník se vracet.