Dřívější výzkumy ukázaly, že se ženy bojí pavouků a podobných tvorů až čtyřikrát více než muži. Vysvětlení tohoto rozdílu by podle amerických vědců mohlo spočívat v pradávném rozdělení rolí v prehistorické společnosti. Pravěcí muži se účastnili lovu a ženy zatím ochraňovaly potomky. Musely být tedy velmi ostražité a vyhýbat se tvorům, jako jsou jedovatí pavouci a hadi, kteří by jim mohli uškodit.)

Americký psycholog David Rakison z Carnegie-Mellonovy univerzity v Pittsburghu v rámci výzkumu předkládal deseti malým děvčatům a deseti malým chlapcům ve věku kolem 11 měsíců různé obrázky s pavouky a vyhodnocoval jejich reakce.

Nejprve dětem ukázal obrázek pavouka doprovázený zamračeným lidským obličejem, poté obrázek pavouka s usměvavou lidskou tváří. Výsledky ukázaly, že se holčičky dívaly déle na obrázek s veselým obličejem, kdežto chlapečci sledovali obě kartičky stejně dlouhou dobu.

Badatelé předpokládají, že děvčátka patrně zmátlo, jak někdo může být šťastný, když je v blízkosti pavouka, a rychle si obrázky s pavoukem asociovala se strachem. Chlapci, zdá se, zůstali v této situaci emocionálně zcela neteční.

Rakison tuto genetickou predispozici přičítá již našim předkům z doby lovců a sběračů. Moderní fobie - jako například strach z nemocnice či z létání - jsou oproti tomu u mužů a žen zastoupeny rovnoměrně.