Potravinářská aditiva nebo-li éčka se velmi často přidávají do potravin při výrobě, balení, přepravě či skladování. Jejich úkolem je vylepšení některých vlastností potravin jako například prodloužení jejich trvanlivosti, zatraktivnění barvy nebo textury, zvýraznění chuti, snížení energetické hodnoty. Do nápojů se nejčastěji přidávají konzervanty, barviva a sladidla.

Konzervační látky brání množení škodlivých organismů v potravině a prodlužují dobu její použitelnosti. Přesto bylo o aditivech zjištěno i spoustu jejich negativ působící na naše zdraví. Právě proto mnoho výrobců používání těchto látek omezilo a nahradilo je tzv. konzervačními výrobními technologiemi. Například nápoje, mléčné výrobky a některé dochucující potraviny jsou konzervovány tepelně a některé, jako např. džusy Relax i tzv. aseptickou technologií plnění (v mikrobiologicky absolutně čistém prostředí do sterilních obalů, kartonových krabic nebo plastových lahví).

Omezit lze i barviva a sladidla

Barviva se používají k dobarvení potravin, a to buď z důvodu dodání barvy ztracené úpravou, nebo z důvodu dodání barvy, kterou potravina přirozeně nemá. Většina spotřebitelů dá totiž přednost výrazně růžové šunce před tou bledou nebo zářivě oranžovému nápoji před přirozeně světlým. Barviva přidávaná do potravin jsou přírodní, přírodně identická nebo syntetická. Podle odborníků nejméně škodí barviva přírodní a je lepší je upřednostňovat.

Náhradní sladidla mají od podobné až po mnohonásobně vyšší sladivost než sacharóza.
Na rozdíl od cukru působí v menší míře nepříznivě na tvorbu zubního kazu a jsou vhodná
pro diabetiky. Některá však paradoxně zvyšují chuť k jídlu, mění chuť při tepelném zpracování, hořknou v ústech nebo zanechávají kovovou pachuť na jazyku.

„Nyní je u nás k doslazování potravin nově povolena sukralóza, vyráběná ze sacharózy. Je šestsetkrát sladší než cukr, stabilnější než ostatní syntetická sladidla a nejsou u ní známy žádné nežádoucí účinky,“ vysvětluje Ing. Daniela Winklerová, vedoucí pracovní skupiny pro aditiva a speciální potraviny Státního zdravotního ústavu.

Bezpečné množství

„Používání přídatných látek je bezpečné a při dodržení stanovených limitních hodnot neohrožuje zdraví spotřebitelů,“ konstatuje Ing. Daniela Winklerová.

Má to ale dva háčky, a tak i v případě éček platí, že méně je více. Pro každou přídatnou látku je určena přijatelná denní dávka, tedy takové množství, které by při denní konzumaci po celý život nemělo vést ke zdravotním rizikům. Většina potravinářských aditiv je však zkoušena pouze na zvířatech – některé látky mohou působit více na organizmus hlodavce než na organizmus člověka a naopak, některé nežádoucí účinky se nemusí při pokusech na zvířatech vůbec projevit. Při určování bezpečného množství dané látky se také většinou nepočítá s tím, že zároveň s touto látkou člověk zkonzumuje řadu dalších, jejichž účinky se mohou sčítat nebo i násobit.

Výjmečné nejsou ani alergie

Potravinářská aditiva jsou nejčastěji spojována s různými projevy připomínajícími alergie,
s astmatickými záchvaty, průjmy, nevolnostmi a s řadou dalších okamžitých reakcí, ale také
se vznikem nádorů nebo nepříznivým vlivem na reprodukci, vývoj plodu, pozornost a aktivitu dětí.

Když už si tedy dáte nějakou tu sušenku, uzeninu nebo tavený sýr, kde se to éčky jenom hemží, nezapíjejte je dalšími éčky, ale třeba vodou naředěným džusem nebo nektarem. Na druhou stranu, pod éčkem se mohou schovávat také vitamíny, které rozhodně nelze označit za škodlivé.

Další přídatné látky se vyskytují v potravinách přirozeně (například kyselina citrónová v citrusových plodech), bez problémů se používají už dlouhou dobu a považují se tudíž za bezpečné.

„Největší nebezpečí přídatných látek nespočívá ani tak v nich samotných jako v potravinách, v nichž se vyskytují. Aditiva často maskují laciné náhražky použité při výrobě potraviny a obvykle se vyskytují v trvanlivých potravinách s vysokým obsahem tuků, cukru, čistých škrobů a soli,“ varuje Ing. Winklerová.