Článek
Čerstvé kořeny křenu totiž obsahují mnoho vitaminu C, ale také vápník, hořčík a další minerální látky. Svými vlastnostmi dokonce působí jako přírodní antibiotikum.
Na uvolnění dýchacích cest se osvědčil vývar z křenu, který se inhaluje, průduškám zase pomůže šťáva, již pustí plátky kořene po smíchání s hnědým cukrem.
Také se traduje, že kousek křenu přiložený na nemocný zub uleví od nepříjemné bolesti. A aby toho nebylo málo, kulinářská magie si umouněných kořenů považuje jako výrazného afrodisiaka.
Nejostřejší říz má podzimní křen
Nejsilnější vůni a nejostřejší říz má křen sklizený na podzim. Jarní kořeny bývají v obou těchto kategoriích daleko méně výrazné. Podstatou této síly jsou thioglykosidy, charakteristické pro celou čeleď brukvovitých, kam patří rovněž křen.
Nastrouháním se naruší rostlinná pletiva kořene a tyto dusíkaté látky obsahující síru se začnou štěpit na cukr a hořčičné silice. Výsledkem je pak mimo jiné i typicky ostrá chuť a vůně, které vhánějí slzy do očí.
Ale ani podzimní křen si svoji aromatickou a chuťovou břitkost neuchová, pokud se v pokrmu dlouho vaří. Vysoká teplota totiž způsobí, že se z něj rychle vytratí prchavé látky, které mu dodávají kulinářský švih.
Japonský křen wasabi se používá do suši
Křen pěstovaný v Japonsku se nazývá wasabi. Velmi dobře ho znají například milovníci sushi, které se bez něj neobejde. Je ještě o něco výraznější než náš křen selský, i když při delším pobytu na vzduchu svou sílu ztrácí. Při jeho zpracování musí lidé v provozech nosit dokonce ochranné masky.
Wasabi přichází na trh čerstvé, v podobě prášku, který se ředí vodou, nebo pasty. Při nákupu pasty wasabi je nutné dávat pozor, zda na pultu leží skutečně originální výrobek.
Pěstování této rostliny bývá totiž poměrně náročné, takže se lze pod stejným názvem občas setkat s výrobky, v nichž je původní wasabi částečně nebo zcela nahrazeno křenem a hořčičnými semínky. Je-li na etiketě uvedeno označení hon-wasabi, jde obvykle o skutečně pravou japonskou pastu.
Také čerstvý kořen wasabi má všechny pozitivní nutriční látky, které oceňujeme u evropského křenu. Je dokonce méně energeticky vydatný. Ve 100 g obsahuje téměř o 100 kJ méně než klasický – 336 kJ. Ovšem tolik by si jej asi dal do jídla jen málokdo, tak je výrazný.
Slovanské národy byly odjakživa křenovou velmocí
Do střední Evropy se křen dostal v polovině 1. tisíciletí našeho letopočtu společně se Slovany, kteří jej používali jako zeleninu, koření i účinný prostředek proti bolestem. V našich zemích se ujal poměrně rychle a rostl zde v mimořádné kvalitě.
Jakost zdejšího křenu byla dokonce tak dobrá, že se naše země označovaly jako křenová velmoc. Vůbec nejlepší rostl v Malíně a jeho okolí, kde se pěstoval od raného středověku. Po další staletí zde nejkvalitnější kořeny rozmnožovali a horší likvidovali, až jich na konci toho 19. vyvážel ročně Spolek malínských křenařů do zahraničí už více než 100 tun.
| Ve světě měl český křen takový ohlas, že se dodnes v americkém státě Illinois pěstuje nejlepší pod označením Malinez Bohemian Kren. |
Malínskému křenu u nás odzvonilo s nástupem kolektivizace v 50. letech minulého století, kdy se začaly preferovat jiné plodiny. Dnes už se k nám pouze dováží.
| Rady Jiřího Pospíšila, šéfkuchaře společnosti Creative Cuisine |
|---|
| Jak u křenu snížit v pokrmu štiplavost |
| Výraznou chuť jeho kořene lze zjemnit, když se po nastrouhání smíchá s nějakou delikátní ingrediencí, například se smetanou, šlehačkou či jablky. |
| Kdy je lepší použít čerstvý kořen a kdy křenovou pastu |
| Čerstvý křen si nejlépe rozumí se saláty, především se zelným, a se studenými omáčkami. Do teplých bych použil raději křenovou pastu. Strouhaný křen se hodí k nakládané červené řepě, ke smetanovým sýrům a do majonézy. Zajímavě ozvláštní i plněnou zeleninu, například avokádo nebo lilek. Málokdo také ví, že lze kulinářsky využít i jeho mladé lístky. Trhané listové saláty s nimi získají nezaměnitelný říz. |
| Jak zpomalit osychání strouhaného křenu |
| Stačí jej lehce pokapat citrónovou šťávou nebo olivovým olejem. |
Domácí křen nemusí být nutně nejlepší
Křen se pěstuje dvěma způsoby. Tradiční, kdy roste jako trvalka na jednom pozemku a každý rok se odryje část kořenů, poskytuje produkt proměnné kvality. Často bývá dřevnatý nebo tenký jako tužka.
Při intenzivním způsobu se vysázejí řízky křenu a na podzim dalšího roku se kompletně sklidí. Kořeny jsou v tomto případě kvalitní a dobře vyvinuté. Při prodeji křenu je základním požadavkem dobrý zdravotní stav rostliny. Kořeny nesmějí být napadeny plísní či hnilobou, poškozené škůdci ani vykazovat nadměrnou povrchovou vlhkost.
Křen
Zmírňuje revmatické bolesti.
Křen je kromě mnoha důležitých nutričních látek zelenina bohatá na prospěšné enzymy a organické kyseliny.
Kořen má velmi nízkou energetickou hodnotu – ve 100 gramech je pouze 440 kJ a 0,5 g tuku, není v něm žádný cholesterol.
V jídelníčku zdravých lidí se křenem nemusí šetřit. Malé množství si mohou dovolit rovněž lidé s dietou, jimž ochutí a ovoní často mdlé pokrmy.
Křen smíchaný s medem podporuje trávení, prokrvení tkání a zbavuje průdušky hlenu.
Křenová placka na revmatické bolesti je prověřena staletími. Působí dokonce také na hlouběji uložené tkáně a pomáhá při jejich regeneraci i hojení.
V I. jakostní třídě jsou povoleny nejvýš dvě vegetační hlavy, kořen nesmí být prasklý a ani mít postranní kořeny, jeho dužnina je bílá bez šedých skvrn. Křen II. jakosti může mít i tři vegetační vrcholy a nemusí být zcela hladký. Důležité jsou rozměry kořenů. V I. jakosti při minimální délce 20 cm musí být průměr kořene 25 milimetrů. Ve II. jakosti musí kořen dosahovat alespoň 10 cm a průměru 15 mm.
