Většina obav z tohoto hmyzu pramení z jeho velikosti a hlasitého bzučení. Podle výzkumů však má pracovitá včela pětkrát až padesátkrát víc jedu než její velká příbuzná, sršeň obecná (latinsky Vespa crabro). Smrtelnou dávku pro člověka tedy neobsahují tři, ale několik tisíc jejích žihadel.

Opravdu nebezpečné může být sršní bodnutí pro lidi trpící alergií. Pokud k nim nepatříme, nemusíme při setkání se sršní propadat panice.

Navíc je na rozdíl od menší divoce žijící příbuzné, vosy obecné, mnohem inteligentnější. Sršeň člověka respektuje zhruba jako sobě rovného. Budeme-li ji v klidu pozorovat, zjistíme, že se vůči nám chová podle principu žít a nechat žít.

Přesto není moudré přibližovat se k objektu jejího zájmu na méně než zhruba půl metru. Pak s podrážděným a znechuceným bzučením odletí. Obyvatelky sršního hnízda obzvlášť nemají rády prudké otřesy kolem svého domova, manipulaci u výletového otvoru a přehrazení příletové dráhy. ´

Velká matka

Zakladatelkou sršní kolonie je královna, kterou můžeme potkat od poloviny dubna. Na ní záleží vývoj celého společenství. Sama začíná na jaře budovat základ budoucího hnízda.

Kusadly nastrouhá kousky dřeva a smísí je se slinami. Ze vzniklé papírové hmoty buduje základ obalu i první vnitřní buňky. Naklade do nich vajíčka, z nichž se líhnou larvy. Protože je ale hnízdo stavěno odshora dolů, královna je musí k vnitřku komůrek přilepit zvláštní lepkavou hmotou, aby jí budoucí generace nevypadla na zem.

Sršeň obecná (Vespa crabro):.Sršeň obecná (Vespa crabro) - Opravdu nebezpečné může být sršní bodnutí pro lidi trpící alergií.foto: Profimedia

Své první potomky piplá sama tak dlouho, dokud se nevylíhnou první dělnice, jež převezmou péči o hnízdo i potravu za ni.

Od poloviny července do počátku října poletují v okolí hnízda dělnice a každá nás dokáže denně zbavit až pěti kusů much a jiného obtížného hmyzu, jímž krmí potomstvo. Navíc ve velmi teplých dnech nosí do hnízda vodu, kterou zvlhčují vnitřní prostory, a máváním křídel napomáhají lepšímu proudění vzduchu ve svém obydlí.

V sršním hnízdě bývá zpravidla několik set dělnic. Jen zhruba 50 až 80 ale vylétá ven za potravou. Teprve v září vylétají jedinci, kteří mají zajistit pokračování rodu. Oplozené samičky si ukládají pohlavní buňky do zvláštní schránky, z níž se uvolňují až příští jaro při kladení vajíček.

Tyto budoucí královny také jako jediné přežívají v úkrytech zimu, zatímco původní kolonie na podzim zanikne. Na rozdíl od včel totiž sršni nedokážou nashromáždit dostatečnou zásobu potravy k přežití.

Dejte jí čas

Největší evropská vosa se živí především mouchami a sladkými ovocnými šťávami. Rozhodně se ale nevrhá na koláč, který držíme v ruce, ani se nesnaží spáchat sebevraždu v půllitru piva. Je zvědavá, protože jejím hlavním úkolem je shánění potravy.

Když na nás náhodou usedne, snaží se zjistit, zda náhodou nejsme k jídlu. Člověk je však pro ni v tomto směru naprosto nezajímavý, a tak během pár vteřin poklidně odletí. Musíme jí ovšem dopřát klid, nemávat kolem sebe rukama, nevřískat a nevyrážet na zběsilý útěk.

Pozor na oči!

Mnohonásobné sršní bodnutí může způsobit otoky, případně jiné potíže. Zvlášť nebezpečné může být bodnutí do jazyka či jícnu. Na rozdíl od jiného bodavého hmyzu je však u sršně pravděpodobnost takového útoku mnohem menší, protože se nám necpou do talíře.

Pruhovaná letadélka hmyzu však mají ještě další schopnost, o níž většinou nevíme: dokážou jed vystřikovat až na vzdálenost 40 centimetrů. Pokud se nám dostane do očí, působí jako účinný slzný plyn. Zasažení jedem může někdy vyvolat i zimnici a třesavku, které ale zpravidla během půl hodiny odezní.