Hlavní obsah

Jaké pochoutky se jedly na Titaniku

Právo, Eva Müllerová

Přesně o půl desáté dopoledne 10. dubna 1912 prořízl britský přístav Southampton ostrý zvuk sirény. Ohlásil, že se na svou první cestu vydal impozantní Titanic, největší parník světa. Společnost vezl různorodou, čemuž odpovídalo vybavení kajut i kvalita služeb.

Článek

Třináct set cestujících bylo rozděleno do tří kategorií. Jízdenku si totiž nemohl dovolit každý. Ubytování v I. třídě (v nejluxusnějším salonním kupé) přišlo na dnešních 50 000 dolarů. Za kajutu ve II. třídě zaplatil cestující kolem dnešních 700 dolarů. Ve třetí třídě se bydlelo po čtyřech a k dispozici zde byly pro více než 700 pasažérů jen dvě koupelny.

Podle ceny jízdenky

O žaludky cestujících se staralo několik jídelen, rozdělených podle tříd. Cena stravování byla započtena do palubního lístku.

Jídelníčky II. i III. třídy se nabídkou značně lišily a samozřejmě vůbec nedohlédly do výšin I. třídy, kde stolování znamenalo velkou společenskou událost za přítomnosti kapitána a důstojníků.

„V 19. století se v prvotřídních restauracích, tedy i na velkých zámořských lodích, předkládalo takřka nekonečné menu, složené nejméně z deseti, častěji však i z patnácti chodů. Počátkem 20. století se ale tento systém změnil. Roli v tom hrály důvody ekonomické i zdravotní. Hlavní místo si sice dál držela masitá jídla, ale pomalu se začínala omezovat. V době vyplutí Titaniku se už preferovaly menší porce masa a často jen v jediném chodu,“ vysvětluje historik dr. Václav Šmíd, jenž je i sběratelem gastronomických kuriozit.

Nakládané hovězí i suchary

Obědy a večeře ve II. třídě, kde cestovali hlavně Britové ze středních vrstev, odpovídaly dobovému standardu. Jedna dvě polévky, naložené hovězí, volský jazyk, skopové, noky, těstoviny, jablečný koláč.

Stravování v jídelnách III. kategorie, určené pro nejchudší cestující, bylo ještě daleko skromnější. Jídlo tvořily hlavně jednoduché polévky a pokrmy, jejichž příprava nestála mnoho času. Zeleninová polévka, kousek vepřové pečeně, luštěniny, hlavně hrášek, vařené brambory a suchary. Jako dezert se podával švestkový pudink ve sladké omáčce.

Cestující si plavbu užívali, zábavy bylo na lodi dost, i počasí jim přálo. Až do 14. dubna, kdy se 20 minut před půlnocí vynořil z mlhy před přídí lodi mohutný ledovec. Titanic s pověstí nepotopitelnosti a chlouba společnosti Star Line zmizel během dvou hodin pod chladnou hladinou oceánu.

Historické změny studené kuchyně

Na kulinářské výstavě Gastro 2008 mohli návštěvníci srovnat obložené mísy z počátku 20. století a současné. U těch prvních tvořil dominantu jediný druh masa zdobený sekaným, barveným aspikem, doplňků bylo míň, ale větších. Dnešní úpravy preferují více typů masa i doplňků. Historické míse připravené pány ze Senior klubu Asociace kuchařů a cukrářů ČR vévodila štrasburská plněná kachna s omáčkou cumberland, paštičky s královským salpikonem (sekaným dušeným masem) a s višňovým rosolem.

Novodobé trendy představil šéfkuchař hotelu Park Holiday v Benicích Martin Havel. Na jeho míse trůní kachní prsíčka s vlašským ořechem marinovaným v třtinovém cukru, terinka z husích jater a uzených prsou v listovém těstě s jeřabinkami, galantýna z kukuřičného kuřátka plněná fáší z křepelčích prsíček, smržů a pistácií, želé z mrkve a celeru i pošírovaná zelenina.

Nechybí ani měšec z máslového těsta s domácím sýrem a bylinkami. Vše doplněno pomerančovou omáčkou s mátou a jeřabinkovou s bílým portským vínem.

Jen pro smetánku

Výjimku ve stravování na Titaniku tvořila luxusní restaurace A La Carte na palubě B, kde se za jídlo platilo. Šlo o sumy nemalé, takže si je mohla dovolit jen společenská smetánka. Prostředí tomu odpovídalo. Stěny obložené ořechovým dřevem, hedvábné závěsy, ludvíkovský nábytek. Patřila k ní i pařížská kavárna s malými stolky pod oblouky s girlandami popínavých rostlin.

„Luxusní byl i jídelníček, v němž nechyběly ani ústřice, artyčoky či lanýže. Na stolech se objevovaly složité speciality, například pečená holoubata s chladnou chřestovou zálivkou, paštika Foie gras, broskve v želatině s likérem Chartreuse a pudink Waldorf. Ten je znám jen z jídelního lístku, neboť se recept na jeho přípravu potopil spolu s Titanikem,“ přiblížil podávaná jídla šéfkuchař společnosti Metro Makro Stanislav Zukal, který pro nás čtyři speciality z této restaurace připravil do dnešních receptů.

O spokojenost hostů restaurace pečovalo 69 členů posádky v čele s elitním francouzským šéfkuchařem Pierrem Rousseauem. Zachránil se z nich jen jediný.

Dvě otázky pro dr. Václava Šmída, sběratele gastronomických kuriozit

Jak se zajišťovaly na Titaniku čerstvé potraviny?

V původní podobě se nakládal tzv. těžký koloniál, tedy brambory, mouka apod. Ostatní potraviny, jako maso a drůbež, se před naloděním zamrazily, tuky, ovoce i zelenina se zchlazovaly a ukládaly do studených prostor v podpalubí. Ryby, mořské i sladkovodní, jež tvořily významnou část jídelníčku, se samozřejmě z lodi nelovily, byly zajištěny už před vyplutím parníku a zamrazily se.

Co patřilo k nejluxusnějším pokrmům v lodní restauraci pro tzv. VIP pasažéry?

Už tehdy to zřejmě byla jídla z mořských plodů, ústřice, humr, langusty. Záleželo pochopitelně na subjektivní chuti pasažérů. Pro někoho to byly třeba i jehněčí v mátové omáčce či křehký filet Mignon Lili s husími játry, srdíčky artyčoků a s lanýži.

Už tehdy to zřejmě byla jídla z mořských plodů, ústřice, humr, langusty. Záleželo pochopitelně na subjektivní chuti pasažérů. Pro někoho to byly třeba i jehněčí v mátové omáčce či křehký filet Mignon Lili s husími játry, srdíčky artyčoků a s lanýži.

** Sbírku lze zhlédnout po předchozím ohlášení na Střední škole hotelnictví a gastronomie v Klánovicích.

Reklama

Související témata:

Související články

Zemřel poslední svědek zkázy Titaniku

Ve věku 99 let zemřela o víkendu v USA Lilliana Gertruda Asplundová, poslední svědkyně a současně i poslední americká občanka, která přežila zkázu Titaniku....

Výběr článků

Načítám