Třináct set cestujících bylo rozděleno do tří kategorií. Jízdenku si totiž nemohl dovolit každý. Ubytování v I. třídě (v nejluxusnějším salonním kupé) přišlo na dnešních 50 000 dolarů. Za kajutu ve II. třídě zaplatil cestující kolem dnešních 700 dolarů. Ve třetí třídě se bydlelo po čtyřech a k dispozici zde byly pro více než 700 pasažérů jen dvě koupelny.

Podle ceny jízdenky

O žaludky cestujících se staralo několik jídelen, rozdělených podle tříd. Cena stravování byla započtena do palubního lístku.

Jídelníčky II. i III. třídy se nabídkou značně lišily a samozřejmě vůbec nedohlédly do výšin I. třídy, kde stolování znamenalo velkou společenskou událost za přítomnosti kapitána a důstojníků.

„V 19. století se v prvotřídních restauracích, tedy i na velkých zámořských lodích, předkládalo takřka nekonečné menu, složené nejméně z deseti, častěji však i z patnácti chodů. Počátkem 20. století se ale tento systém změnil. Roli v tom hrály důvody ekonomické i zdravotní. Hlavní místo si sice dál držela masitá jídla, ale pomalu se začínala omezovat. V době vyplutí Titaniku se už preferovaly menší porce masa a často jen v jediném chodu,“ vysvětluje historik dr. Václav Šmíd, jenž je i sběratelem gastronomických kuriozit.

Nakládané hovězí i suchary

Obědy a večeře ve II. třídě, kde cestovali hlavně Britové ze středních vrstev, odpovídaly dobovému standardu. Jedna dvě polévky, naložené hovězí, volský jazyk, skopové, noky, těstoviny, jablečný koláč.

Stravování v jídelnách III. kategorie, určené pro nejchudší cestující, bylo ještě daleko skromnější. Jídlo tvořily hlavně jednoduché polévky a pokrmy, jejichž příprava nestála mnoho času. Zeleninová polévka, kousek vepřové pečeně, luštěniny, hlavně hrášek, vařené brambory a suchary. Jako dezert se podával švestkový pudink ve sladké omáčce.

Cestující si plavbu užívali, zábavy bylo na lodi dost, i počasí jim přálo. Až do 14. dubna, kdy se 20 minut před půlnocí vynořil z mlhy před přídí lodi mohutný ledovec. Titanic s pověstí nepotopitelnosti a chlouba společnosti Star Line zmizel během dvou hodin pod chladnou hladinou oceánu.

Historické změny studené kuchyně

Na kulinářské výstavě Gastro 2008 mohli návštěvníci srovnat obložené mísy z počátku 20. století a současné. U těch prvních tvořil dominantu jediný druh masa zdobený sekaným, barveným aspikem, doplňků bylo míň, ale větších. Dnešní úpravy preferují více typů masa i doplňků. Historické míse připravené pány ze Senior klubu Asociace kuchařů a cukrářů ČR vévodila štrasburská plněná kachna s omáčkou cumberland, paštičky s královským salpikonem (sekaným dušeným masem) a s višňovým rosolem.

Novodobé trendy představil šéfkuchař hotelu Park Holiday v Benicích Martin Havel. Na jeho míse trůní kachní prsíčka s vlašským ořechem marinovaným v třtinovém cukru, terinka z husích jater a uzených prsou v listovém těstě s jeřabinkami, galantýna z kukuřičného kuřátka plněná fáší z křepelčích prsíček, smržů a pistácií, želé z mrkve a celeru i pošírovaná zelenina.

Nechybí ani měšec z máslového těsta s domácím sýrem a bylinkami. Vše doplněno pomerančovou omáčkou s mátou a jeřabinkovou s bílým portským vínem.

Jen pro smetánku

Výjimku ve stravování na Titaniku tvořila luxusní restaurace A La Carte na palubě B, kde se za jídlo platilo. Šlo o sumy nemalé, takže si je mohla dovolit jen společenská smetánka. Prostředí tomu odpovídalo. Stěny obložené ořechovým dřevem, hedvábné závěsy, ludvíkovský nábytek. Patřila k ní i pařížská kavárna s malými stolky pod oblouky s girlandami popínavých rostlin.

„Luxusní byl i jídelníček, v němž nechyběly ani ústřice, artyčoky či lanýže. Na stolech se objevovaly složité speciality, například pečená holoubata s chladnou chřestovou zálivkou, paštika Foie gras, broskve v želatině s likérem Chartreuse a pudink Waldorf. Ten je znám jen z jídelního lístku, neboť se recept na jeho přípravu potopil spolu s Titanikem,“ přiblížil podávaná jídla šéfkuchař společnosti Metro Makro Stanislav Zukal, který pro nás čtyři speciality z této restaurace připravil do dnešních receptů.

O spokojenost hostů restaurace pečovalo 69 členů posádky v čele s elitním francouzským šéfkuchařem Pierrem Rousseauem. Zachránil se z nich jen jediný.

Dvě otázky pro dr. Václava Šmída, sběratele gastronomických kuriozit

Jak se zajišťovaly na Titaniku čerstvé potraviny?

V původní podobě se nakládal tzv. těžký koloniál, tedy brambory, mouka apod. Ostatní potraviny, jako maso a drůbež, se před naloděním zamrazily, tuky, ovoce i zelenina se zchlazovaly a ukládaly do studených prostor v podpalubí. Ryby, mořské i sladkovodní, jež tvořily významnou část jídelníčku, se samozřejmě z lodi nelovily, byly zajištěny už před vyplutím parníku a zamrazily se.

Co patřilo k nejluxusnějším pokrmům v lodní restauraci pro tzv. VIP pasažéry?

Už tehdy to zřejmě byla jídla z mořských plodů, ústřice, humr, langusty. Záleželo pochopitelně na subjektivní chuti pasažérů. Pro někoho to byly třeba i jehněčí v mátové omáčce či křehký filet Mignon Lili s husími játry, srdíčky artyčoků a s lanýži.

** Sbírku lze zhlédnout po předchozím ohlášení na Střední škole hotelnictví a gastronomie v Klánovicích.