Podle výzkumů vědců z Bartenbachovy laboratoře v Rakousku je však možné nejen intenzitou, ale také barvou světla ovlivňovat pocit svěžesti či únavy, náladu i pracovní výkonnost. A svou roli hraje i okolnost, zda jde o osvit skutečně přirozený, anebo umělý (byť tak dokonale sestavený, že se od přirozeného žádnými fyzikálními parametry neliší a lidské oko ho od něj nerozezná).

Bílé až namodralé světlo, jež odpovídá slunečnímu svitu ráno a během dne, tvorbě melatoninu brání, a tak vlastně bojuje proti pocitu únavy v této době. Zatímco žlutooranžové světlo, které vnímáme při západu slunce, ale třeba také při svitu svíček nebo „intimních“ lampiček, funguje právě obráceně – zmalátňuje nás a uspává.

Vhodně zvolené osvětlení, dělá zázraky

Vzhledem k tomu, že každou barevnost a intenzitu světla lze uměle simulovat, nemusíme nutně čekat, až to za nás přirozeně zařídí slunce. Díky vytváření právě pro ten okamžik vhodných světelných podmínek si můžeme v mnoha situacích usnadnit život. Například při dlouhých cestách letadlem napříč časovými pásmy by cestující mohli být podle potřeby „uklimbáváni“ či naopak „osvěžováni“ vhodnou volbou osvětlení.

Rakouští vědci se pochopitelně zabývali i možnostmi využití vzhledem k pracovní výkonnosti. Testovali tedy skupinu lidí, kteří nemohli zrakem rozeznat, zda jim svítí skutečné denní nebo jen simulované denní světlo. A ukázalo se, že při přirozeném denním světle je výkonnost testovaných osob poněkud nižší, než při tomtéž světle, uměle vytvořeném. Ale zato pocit pohody byl podstatně vyšší při přirozeném denním světle, byť efektivita práce poněkud klesla.

Tělo se zkrátka zřejmě nenechá oklamat. Slunce sice poněkud narušuje schopnost soustředění a má tendenci odvádět naše myšlenky jinam než k práci, ale zase nám dodává jedinečný pocit radosti ze života a brání rozvoji deprese. Víc práce ovšem odvádíme, když nám jeho svit někdo uměle napodobí – při tom se ale zase psychicky cítíme hůř.