Nemocní se stydí mluvit o svých intimních problémech s lékaři a snaží se svým obtížím postupně přizpůsobit. Nosí vložky, přijímají co nejméně tekutin, případně omezují svůj pohyb nebo své cesty řídí podle dostupnosti WC.

Syndrom hyperaktivního močového měchýře je třeba odlišit od jiných chorob, jako jsou infekce močových cest, stresová inkontinence, kdy se vyskytují úniky moči při námaze, kašli či smíchu, a u mužů od zvětšení prostaty. Na rozdíl od stresové inkontinence nepomáhá cvičení svalů pánevního dna.

Lékaři pacientům jednak poradí, jak mají svůj problém zvládnout, a také jim předepíšou léky, které uvolňují svalovinu močového měchýře a zvětšují jeho kapacitu. Léky působí na receptory, které jsou i mimo močový měchýř. Mohou tak vyvolat nežádoucí účinky, zejména sucho v ústech, zácpu, rozmazané vidění a zhoršené soustředění. Modernější a zároveň dražší léky účinkují pouze na svalovinu měchýře, a proto jsou vhodnější.

Podle členky České farmako-ekonomické společnosti Jany Skoupé nižší cena denní dávky léků neznamená v tomto případě úsporu celkových nákladů na léčbu. Starší a levnější léky například nesnižují výskyt zdravotních komplikací hyperaktivního měchýře.