Česká republika však patří k zemích s nízkým obsahem selenu v půdě. Řekl to Jan Kvíčala z Endokrinologického ústavu v Praze.  Příliš nízká hladina selenu v těle ohrožuje činnost štítné žlázy. Je důležitý i pro reprodukční schopnost, protože ovlivňuje pohyblivost spermií a jeho nedostatek zvyšuje pravděpodobnost samovolného potratu. 

Nadměrné množství selenu může vyvolat selenózu, která se projevuje česnekovým dechem, padáním vlasů, lámavostí nehtů, případně nevolností. 

Selen je stopový prvek, což znamená, že se v nepatrném množství nachází ve stravě. Poměrně hodně selenu je ve vejcích, a to 23 mikrogramů na 100 gramů a v rybách, kde se pohybuje kolem 30 až 35 mikrogramů na 100 gramů rybího masa. 

Ohroženi jsou kuřáci

Denní dávka selenu se měří mikrogramech. Pro srovnání u vitamínu E a C se měří v miligramech. Názory odborníků na to, jak velká by měla být doporučená denní dávka selenu, se však rozcházejí. Zdá se, že by to mělo být přibližně 50 až 200 mikrogramů a horní hranice by se měla pohybovat kolem 400 mikrogramů. Obzvlášť ohroženi nedostatkem selenu jsou kuřáci, protože jejich tělo využívá selen k aktivaci obrany proti škodlivým látkám. 

V severní Evropě je příjem selenu relativně nízký, protože obsah tohoto prvku v zemědělské půdě je vyčerpáván a množství selenu v půdě odpovídá jeho obsah v rostlinách. Ve Finsku se musejí hnojiva obohacovat selenem od roku 1985, aby byl zajištěn jeho adekvátní příjem ze stravy. 

Evropa obecně trpí spíše nedostatkem selenu. Obyvatelstvo Grónska má však vysoký příjem selenu díky značné konzumaci ryb. Půda ve Spojených státech amerických, v části Jižní Ameriky, na jihu Číny a ve východní Austrálii ho má dostatek.