Ani nejzkušenější lékař nedokáže totiž s absolutní jistotou předpovědět, jak se bude to či ono nádorové onemocnění u konkrétní pacientky vyvíjet a jaká bude reakce jejího organismu na léčbu.

Vše začíná dokonalou diagnostikou nádoru

Na základě vyšetření pomocí zobrazovacích metod (mamografie, ultrazvuk, magnetická rezonance) je možné pouze vyslovit podezření na zhoubný nádor prsu. "K definitivnímu stanovení diagnózy je nutné odebrat vzorek z podezřelého ložiska a provést histologické vyšetření, při kterém je možné prokázat přítomnost nádorových buněk v odebrané tkáni. Pod mikroskopem lze také zjistit, o jaký druh zhoubného nádoru se jedná. Navíc lze určit stupeň rychlosti růstu nádoru (grade). Pacientky s nádorem, který má vyšší grade, mají horší prognózu", vysvětlil docent Fínek.

Dalším důležitým znakem pro odhad vývoje nemoci a volbu léčebné strategie je určení tzv. steroidních receptorů u nádorových buněk (označují se ER a PR). Jsou to místa v nádorových buňkách, kde se váží ženské pohlavní hormony, které jsou přítomny v krvi. Hormony potom působí na nádorovou buňku jako růstový faktor. Této znalosti se využívá v léčbě zhoubného nádoru prsu. Pacientkám s pozitivními steroidními receptory se podávají léky, které blokují tvorbu hormonů nebo znesnadňují jejich vazbu na receptory. V důsledku ztráty růstových faktorů potom nádorová buňka odumře.

Velmi důležité je určení rozsahu onemocnění (staging) a klinického stadia

Tato klasifikace umožňuje odhadnout další chování nádoru a určit prognózu onemocnění. Má rovněž velký vliv na rozhodnutí o dalším léčebném postupu. Čím vyšší je stadium, tím vyšší je pravděpodobnost metastazování. Ke zjištění rozsahu onemocnění nebo přítomnosti vzdálených metastáz se využívá rentgen, ultrazvuk a scintigrafie.

Léčebné možnosti se většinou kombinují

Většina žen se zhoubným nádorem prsu se podrobí nějakému typu operace. Účelem operace je odstranit zhoubný nádor z prsní žlázy. Pokud to okolnosti dovolí, dává se přednost menšímu rozsahu operace, při které zůstane prs zachován. Jindy je nutno provést odnětí celého prsu (ablace). Současně se vždy provádí vynětí a vyšetření uzlin z podpaží.

Radioterapie je léčba pomocí paprsků s vysokým obsahem energie. Jejím cílem je usmrtit nádorové buňky, které případně nebyly odstraněny při operaci. Ozařuje se prs nebo hrudní stěna a/nebo uzliny v podpaží a nad klíční kostí. Pacientka setrvá pod zářičem několik minut, aby bylo možné do určité oblasti postižené tkáně vpravit dostatečnou dávku záření. Léčba zářením je rozložena na dobu přibližně 6 týdnů. Léčba je ambulantní a trvá obyčejně od pondělí do pátku s víkendovými přestávkami. Přestávky mezi zářením slouží k regeneraci zdravé tkáně, která se v ozařovaném poli nachází. Nejčastějšími vedlejšími účinky léčby zářením je zarudnutí kůže v ozařované oblasti a méně často pocit slabosti. Po skončení záření změny postupně odeznívají, kůže může zhnědnout, ozařovaný prs se může s odstupem času stát menším a tužším. Léčba zářením se nepoužívá během těhotenství ženy, protože by mohla být škodlivá pro plod. Ozařování se provádí vždy, pokud není odstraněn celý prs, v ostatních případech v závislosti na rozsahu onemocnění. Méně často se užívá tzv. brachyterapie, kdy se zářič ve formě drátků zavádí přímo do prsu.

Chemoterapie je léčba látkami (cytostatiky), které zasahují do procesu množení nádorových buněk a tím je ničí. Účinná látka se přenáší krví a působí tedy v celém organizmu. Obyčejně se podává ve formě injekcí nebo infuzí do žíly, ale i ve formě tablet. Když se chemická látka dostane do krevního oběhu, zasáhne všechny buňky těla, které se v těle pravidelně obnovují (krvinky, buňky sliznic, vlasy). Z toho plynou i nežádoucí účinky léčby, které jsou závislé na typu chemoterapie. K nejčastějším patří pocit nevolnosti až zvracení, nechutenství, ztráta vlasů, defekty na sliznici ústní dutiny, změny v menstruačním cyklu až úplné vynechání menstruace, slabost, pokles počtu bílých krvinek, a tím pokles obranyschopnosti. Většina potíží po skončení chemoterapie vymizí.

Ženský hormon estrogen může urychlit růst nádorových buněk u žen, u kterých nádorové buňky obsahují tzv. hormonální receptory (tj. místa na povrchu buněk, kam se váží ženské hormony). Toho se využívá v hormonální léčbě nádoru prsu. Hormonální léčba u pacientek, u kterých nebyly v nádoru přítomny steroidní receptory, je neúčinná.

V rámci biologické (cílené) léčby zhoubného nádoru se využívá protilátka trastuzumab. Je to protilátka, která se váže na receptor známý jako HER2/neu, čímž omezuje množení nádorových buněk. Dalším z cílených léků je bevacizumab, který působí na nádorové cévy. Svým působením umožní lepší průnik ostatních léků do nádorů a posléze brání vzniku nových cév a tedy i růstu nádoru. Řada léků, které jsou nadějí pro další zlepšení léčebných výsledků, se nachází v různých fázích klinického výzkumu. "Moderní biologickou léčbou mohou léčit pouze lékaři v onkologických centrech. Ostatní lékaři z jiných pracovišť nemohou lék sami podávat, ovšem jejich nezastupitelná role spočívá v tom, že pacientku detailně vyšetří a pošlou do správného centra. Tímto přístupem mohou zásadně ovlivnit osud pacientky," shrnul docent Fínek.

K léčbě kostních metastáz se v rámci podpůrné léčby využívají léky označované jako bisfosfonáty. Neléčí přímo nádor, ale zasahují do metabolizmu kostních buněk, a tím zabraňují odbourávání zdravé kosti nádorovými buňkami. Výrazně zmírňují bolest a snižují výskyt zlomenin, které hrozí při postižení kosti nádorem.