Spousta lidí samozřejmě namítne, že to dost dobře není možné. Zvlášť, když si zničí veškeré výsledky svého klopotného úsilí. Po tak hrozném hodokvasu přece musí nabrat zpátky většinu z toho, co tak pracně shodili.

Iluze a fakta

To je však jen iluze. Stačí se zajímat o fakta. Než přibereme 1 kilo tuku, musíme spořádat jídlo v kalorické hodnotě 30 000 kJ. Pro vaši představu, jedno vepřo knedlo zelo bude mít kolem 3600 kJ a oběd, který má 3000-3500 kJ, je už pořádně vydatný.

Kilo husího masa má 15 000 kJ, 10 knedlíků 4000 kJ, 4 piva 2500 kJ, 1 kg mazance 4000 kJ, 400 g zelí dušeného na oleji 5000 kJ atd. Vidíte, že není v silách normálního člověka stláskat najednou ani jídlo v hodnotě 15 000 kJ, po kterém bychom měli přibrat pouze půl kila. Konečně to ani není cílem těchto plánovitých úletů.

Jejich smyslem je to, abychom si občas, ale o to s větší radostí, užili téměř všechna odpíraná jídla. A pokud bychom se přece jenom měli držet trochu zpátky a zůstat střízliví, tak jenom proto, aby se nám neudělalo zle, protože jsme při hubnutí přece jenom odvykli příliš velkým porcím tučných jídel.

Důležité a zároveň těžké je zůstat jen u toho jednoho zahřešení za čtrnáct dnů. Nemělo by to dopadnout podobně jako s čokoládou, z níž si někteří lidé ulomí jen kostičku nebo dvě, což je však naprosto neuspokojí. Naopak, pouze je to navnadí nebo spíš rozdráždí. Snadno pak na posezení spořádají celou tabulku.

Vychutnat si kvalitu

Při výše zmíněné strategii vycházíme zatím z toho, že největšími pochoutkami jsou pro nás kalorické bomby nebo jídla, která se jim blíží. Ale tak to být nemusí. Doktorka Iva Málková, odbornice na hubnutí, lidem ve svých kurzech navrhuje, aby si jednou za týden nebo za čtrnáct dní zašli do indické, čínské, thajské případně jiné exotické restaurace a tam si užili některé z těch úžasných jídel.

Ta mohou mít průměrnou kalorickou hodnotu nebo dokonce budou naprosto vhodná pro hubnutí. Ale to není to nejpodstatnější. Důležité je, abychom si je užili. Navíc, abychom si dopřávali potraviny skutečně kvalitní.

Nemusí to být jen exoticky upravená zelenina nebo ryby, mořské potvory, případně další druhy kvalitních mas, ale také spousta jiných nejrůznějších jídel. I tady je ovšem dobré myslet na množství a nesplácat páté přes deváté, aby nás nebolelo břicho.

Není třeba pochybovat o tom, že cílevědomé pěstování podobných událostí bude mít i řadu dalších pozitivních efektů. Třeba na vztah manželů.

Jídlo není jediná radost v životě

Tohle všechno je ale jen začátek změn, o které se v dobrých kurzech hubnutí snaží. Tou hlavní změnou je přeprogramovat chybu, která se stala obvykle někde v dětství. Dítě plakalo, maminka mu dala láhev s mlékem. Rozbilo si koleno, rodiče mu koupili lízátko. Dostalo špatnou známku, tak si cestou ze školy dopřálo aspoň párek v rohlíku. Jinými slovy řečeno, naučilo se mírnit špatné pocity a stresy jídlem, místo toho, aby je zvládalo jinak, rozumněji, a jedlo jen tehdy, když má hlad.

Proto je důležité, když instruktoři v kurzech své klienty správně motivují a povzbuzují při každém zvládnutém kroku. Shodí-li určitý počet kil, obdrží diplom, dostane se jim potlesku od celé skupiny hubnoucích anebo dostanou třeba gelové mýdlo, ve kterém je nápis: jsi dobrá, shodila jsi pět kilo. Na ten nápis padne zrak ženy, která hubne, pokaždé, když si myje ruce. A nejspíš ji pokaždé potěší.

Instruktoři se nenápadně snaží přivést lidi s nadbytečnými kily také k tomu, že jídlo není ta největší, a už vůbec ne jediná radost v životě. Velice příjemné pocity mohou mít z lázně s vonnými oleji, z masáže, z návštěvy divadla, při které jim děti ohlídá spolehlivá kamarádka z kurzu hubnutí, a tak dál.

Zkrátka se je snaží přivést k tomu, že existuje spousta jiných, stejně báječných, ne-li báječnějších věcí, než je to, že se naperou čokoládou, čabajkou či chlebem se sádlem a se škvarky.