"Teď už se nechávám očkovat každý rok. Stojí to sice dvě stě padesát korun, ale člověk to bere jinak, když ví, že se doslova podruhé narodil," říká třiatřicetiletá vrchní servírka Ivana Šustrová. Když před třemi lety oslavila třicítku, týden nato ji zachvátila nebezpečná chřipka.

"Pracovala jsem v restauraci U zlatého soudku v centru Prahy. Mysleli si, že jsem opilá. Přitom mnou lomcovala horečka. Odešla jsem po chvíli domů. Tam mě našla sousedka, která mi zavolala záchranku. Celou tu dobu jsem byla jako smyslů zbavená," popisuje začátek nemoci.

"Objevili u mne obrovské množství virů chřipky typu B," dodává. Přes dva měsíce strávila připojená na dýchací přístroj na jednotce intenzivní péče pražské Fakultní nemocnice Na Bulovce. Byla jedním z nejtěžších případů chřipky, který tam měli. Zotavovala se z toho těžce, ale pracovat začala hned, jak to bylo možné. Ještě pár dalších měsíců cítila fyzickou slabost, ale dnes je zdravá jako řípa.

"Nic po tom nezůstalo. Přítel před čtrnácti dny chytil chřipku, já ne. Hned jsem ho ale varovala, ať si lehne a nepřechází ji. Udělal to a teď už je v pořádku. Všem okolo říkám, ať si s chřipkou nezahrávají, že je to zrádná mrcha," směje se.

Náhradní srdce

Snad ještě komplikovanější byl průběh nemoci u dvaapadesátiletého Stanislava Babáka z Jičína. Dříve pokládal telekomunikační kabely, hrával fotbal a rekreačně běhal. V roce 2003 jako mnoho jiných přecházel chřipku a najednou měl namále. "Projevovalo se to jako normální chřipka. Bolely mě svaly, cítil jsem se rozlámaný. Doktorka mě poslala na vyšetření, kde zjistili, že mi srdce pracuje na dvacet procent. Pak už mi bylo tak blbě, že jsem si jen přál, aby bolest ustala," vzpomíná.

Necelý týden ležel v pražské Ústřední vojenské nemocnici, pak ho převezli do Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Tam potvrdili, že je jeho srdce na odpis. Dva měsíce čekal na nové, jehož voperování trvalo deset hodin. Operaci provedl tým předního českého kardiochirurga Jana Pirka.

Zanedlouho poté z hecu absolvoval více než tři kilometry dlouhý běžecký závod do vršku Velká kunratická. "Měl jsem dost a už to v životě neudělám. Teď se cítím normálně, občas se jdu proběhnout, ale moc to nepřeháním. Jednou za tři měsíce jezdím do IKEM na kontroly," líčí. V současnosti je v plném invalidním důchodu.