Ministerstvo zdravotnictví má totiž na svých internetových stránkách vyvěšenou informaci Státního zdravotního ústavu, který doporučuje ženám, jež chtějí otěhotnět, těhotným, kojícím a dětem do tří let jíst ryby jen s nízkým obsahem rtuti.

Jsou pro nás nezbytné

Zároveň uvádí, že ryby jsou součástí našeho jídelníčku a nesmíme je z něho vyloučit, protože obsahují mastné kyseliny ze skupiny omega-3, které jsou pro člověka nezbytné, protože si je sám nedokáže vytvářet v dostatečném množství.

"Všechny ryby a mořští živočichové mohou obsahovat malé množství rtuti. Pro většinu osob tato rtuť nepředstavuje žádné zdravotní riziko. Pro vyvíjející se plod během těhotenství a malé děti však zdravotní riziko nelze zcela vyloučit," uvádí se v radách Státního zdravotního ústavu.

Pozor na rtuť u ryb:
žralok, mečoun
tuňák,makrela
štika, candát

Rtuť v organismu působí zejména na játra, která může poškodit, a na další orgány. Rtuť se ve vodě mění v metylrtuť, ryby ji mohou ve svém těle hromadit. Tato rtuť se z lidského organismu vylučuje pomalu, až několik týdnů. Proto by ženy, které chtějí otěhotnět, neměly tyto ryby několik týdnů před otěhotněním konzumovat.

Jaké ryby jíst?

Ústav upozorňuje, že ryby větší a starší jsou schopné kumulovat více rtuti, a proto bychom je měli jíst jen v omezené míře.

Málo rtuti má např.: rybí filé (treska, mořská štika, hejk), losos, sardinky, herynky, kapr, krevety, šproty, ančovičky, pstruzi.

Více rtuti: žralok, mečoun, velké sladkovodní dravé ryby, například štiky, candát a další. I když vyhovují co do rtuti hygienickému limitu, přesto obsahují takové množství, které pro rizikové skupiny, například těhotné ženy, není vhodné.

Také steaky z tuňáka pocházejí z větších ryb a obsahují více rtuti. Konzervovaný tuňák je ale obvykle vyráběn z menších druhů tuňáka, a proto rtuti obsahuje méně. Protože z etikety konzervy nelze poznat, zda tomu je skutečně tak, odborníci doporučují jíst maximálně jednu malou konzervu týdně, to je zhruba 170 gramů masa.

Zvýšený obsah rtuti mohou mít i bílý tuňák či makrela, proto by se také měli jíst maximálně jednou týdně.

Informace o kontaminaci ryb z českých vod je možné získat od místních orgánů Státní veterinární správy nebo na České inspekci životního prostředí.