Článek
Příslušná molekula se nazývá interleukin 7. Vědec Paolo Lusso a jeho kolegové z institutu pro výzkum alergií a infekčních nemocí v NHI zkoumali to, zda interleukin 7 umí odvracet zkázu takzvaných T-buněk (druh bílých krvinek) významných pro imunitní systém.
Podle Lussa existují důvody pro "opatrný optimismus", že léčba zahrnující interleukin 7 by mohla lidem s AIDS pomoci. Je však možné, že tato metoda zabere jen u některých případů.
"Myslím si však, že jdeme správným směrem. Začínáme si totiž být vědomi, že antiretrovirální léčba (stávající léčba léky) sama o sobě nestačí na to, aby byla pacientovi navrácena celá imunita. Začínáme proto zjišťovat přinejmenším další metody," řekl Lusso.
Po aplikaci interleukinu 7 buňky měly menší úmrtnost
Zákeřnost viru HIV spočívá v tom, že virus útočí na obranyschopnost těla neboli imunitní systém. Virus se při tom ukrývá v některých T-buňkách. S tím, jak nemoc postupuje, páchají tyto buňky "buněčnou sebevraždu" (apoptózu, buněčnou smrt), a to snižuje schopnost těla potýkat se s infekcemi a některými druhy rakoviny.
Schopnost interleukinu 7 zabránit buňkám zemřít testovali vědci na krevních vzorcích pacientů. Vzorky s interleukinem 7 vykazovaly nižší úmrtnost T-buněk. Účinky molekuly se lišily vzorek od vzorku, v závislosti na stádiu nemoci.
Současné léky proti AIDS sice podle Lussa nemoc zpomalují, ale škoda na imunitním systému přetrvává i roky po léčbě. Vědci proto nyní chtějí nalézt nové způsoby, jak tomu zabránit a jak docílit toho, aby imunitní systém pracoval správně i u nakažených lidí. Lussův tým bude studovat účinky interleukinu 7 ještě na opicích nakažených opičím ekvivalentem AIDS.