V současnosti se heparin používá i při léčbě bércových vředů nebo při voperování cévních protéz. Může být také použit preventivně u dlouhodobě nemocných pacientů, připoutaných na lůžko. U těch zabraňuje krevním sraženinám na plicích (plicní embolii). Působí na krevní destičky, které jsou klíčové při zaplňování poškozených stěn cév. Heparin může mít i vedlejší účinky jako jsou například kopřivka nebo horečka.

Klíčové je u heparinu dávkování. Při větším aplikovaném množstvím může pacient vykrvácet. O životu či smrti může rozhodovat jen několik mililitrů. Dva mililitry při operaci zachrání život, deset mililitrů naopak může během několika okamžiků způsobit vykrvácení.

Heparinu je několik druhů, Petr Zelenka podle odborníků použil nízkomolekulární. Ten se oproti klasickému hůře odhaluje, je potřeba udělat specifické testy. Ty jsou ale finančně náročné, proto se obvykle neprovádějí. Běžné testy tento druh heparinu nezachytí.

Heparin je v nemocnicích běžně dostupný, nepodléhá přísným kontrolám jako jiné skupiny léků - například opiáty.