Úřednice musela po létech změnit léky, které užívala na úzkostné stavy, protože jí přestaly zabírat. Její lékařka je nahradila jinými. Během čtyř dnů začaly se ženou lomcovat abstinenční příznaky tak, že skončila na oddělení léčby závislostí Psychiatrické léčebny v Bohnicích.

Bušilo jí srdce, potila se, třásly sejí ruce, špatně sejí dýchalo a trpěla strachem o svůj život. Nakonec upadla do divokých a děsivých halucinací doprovázených třesem celého těla. Když se z nich probrala, uvědomila si hloubku své závislosti na lécích.

Problém byl v lexaurinu. Užívala ho několik let. Patří do skupiny léků, které se říká benzodiazepiny. Lékaři je často ordinují například u depresí, úzkostných stavů nebo pro snížení psychického napětí. Při dlouhodobém užívání však hrozí návykem, a ne každý lékař svého pacienta na toto riziko upozorní. Proto bývá vhodné brát je pouze krátkodobě, hlavně na akutní potíže.

Po určité době by je měl doktor vyměnit za léky, u kterých je riziko závislosti velmi malé. Například za některé z moderních antidepresiv. Ty sice nemají tak razantní nástup účinku, ale jsou mnohem bezpečnější a představují jakýsi běh na dlouhou trať.

Samotné léky však na emoční a psychické potíže nestačí. Postižený se musí dobrat toho, co je důvodem třeba zrovna úzkostných stavů a jak se s nimi vypořádat i jinak než jenom léky. Většinou s pomocí psychoterapie. Léky pouze tlumí následky špatně prožívaných emocí. Příčiny obvykle bývají v dětství, v rodině a ve vztazích k rodičům. Tady vznikají chyby, které mohou vyvrcholit citovými, a tedy i psychickými problémy.

Deset prášků denně

Daňové poradkyni odstartovaly její potíže povodně. Vyplavily její krásně zařízený byt, který pro ní byl životní jistotou a přístavem. Ze špatně zpracovaných šokujících zážitků se u ní vyvinula posttraumatická stresová porucha.

Trpěla nezvladatelnými úzkostmi i obavami, upadala do apatie, daleko častěji reagovala zlostně nebo nepřiměřeně a měla také potíže se spaním.

Ke stresům z práce jí navíc přibyly starosti s opravou bytu. Bydlet musela na ubytovně, kde jen těžko mohla hledat ztracené jistoty a soukromí.

Příliš velká nálož stresů, kterým neuměla rozumně čelit, v ní vyvolávala psychické napětí. Toho se nedokázala zbavit racionálně: cvičením, sportem nebo koníčky. Lékařka jí předepsala na zklidnění diazepam. Ten jí pomáhal, ale jen přechodně. Proto postupně zvyšovala jeho dávky. Během tří let se dostala až na deset prášků denně.

Důležitá nehoda

Poté, co měla nezaviněnou dopravní nehodu, skončila s úrazem hlavy v pražské Nemocnici Na Homolce. Nechali si ji tam na pozorování. Protože tu nedostávala diazepam, objevily se u ní abstinenční příznaky v takové síle, zeji odvezli rovnou na oddělení léčby závislostí v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích. Tady pak na psychoterapeutické skupině postupně zjišťovala, co bylo příčinou jejích potíží. Otec jí v dětství často zdůrazňoval, jaké je nemehlo a jak všechno zvorá. Nízké sebevědomí a přehnaná snaha neudělat chybu ji držely v napětí. Nenaučila se ho rozumně odreagovat. Jakmile se na ni navalily traumatizující zážitky a stresy z povodní i obnovy bytu, přestala stupňující se napětí zvládat a potřebovala prášky. Díky psychoterapeutce pochopila, kudy ze svých potíží: musí si najít každodenní radosti a zážitky, které jí pomohou v tom, aby se uvolnila a odreagovala.

Riziko práce na směny

Noční směny a z toho vyplývající život naruby dokážou člověku pořádně rozházet biorytmy. Zdravotní sestra začala mít vážné potíže se spánkem. To je u lidí, kteří pracují na směny, častý jev. Sestra si nechala předepsat hypnotikum, konkrétně Stilnox. Pomohl jí. Háček byl v tom, že bez něj neusnula. Postupem doby také musela zvyšovat jeho dávky.

Po deseti letech už brala neuvěřitelných 20-30 pilulek denně. Věděla, že to není dobré, ale měla strach, že ztratí práci, což pro ni po rozvodu bylo nemyslitelné. Noční směny jí navíc výrazně zlepšovaly plat.

I ona skončila na ženském oddělení léčby závislostí bohnické Psychiatrické léčebny. A i u ní byla hlavní příčina v dětství. Pro její matku bylo nejdůležitější to, aby dcera vzorně splnila své povinnosti. Navíc se na ni snažila naložit všechny své neuskutečněné životní sny a ambice. Dceři však byly cizí. Jejím snem nebyla závratná kariéra, ale pomáhat lidem.

Bohužel matka ji se svými nesmyslnými nároky a neustálými výčitkami špatně připravila na to, že v životě je hrozně důležité odpočívat, mít přátele a zažívat i příjemnější věci než jen povinnosti. Jinak člověk začne špatně zvládat nejrůznější zátěže. Pořádně tím své dceři zamotala život.

"Příčiny toho, že špatně prožíváme své emoce a začneme mít kvůli tomu psychické nebo zdravotní potíže, bývají obvykle zakódované v našem dětství a v naší výchově," říká Monika Plocová z Prahy.

Ví, o čem mluví. Sama prodělala závislost na alkoholu, ze které se musela léčit. Zvládla to ale tak úspěšně, že začala na ženském oddělení léčby závislostí v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích působit jako p sy choterapeutka.

Napsala dvě zajímavé knížky: Na špičce ledovce a Ledové stopy zapomnění. Na osudech žen v ní mohou čtenáři pochopit, jaké zážitky z dětství a rodiny zvyšují riziko toho, že člověk upadne do závislosti. Na čemkoliv. Na alkoholu, drogách nebo lécích. To není důležité. Důležité je najít cestu ven.

Ženy, ale i muži, kteří potřebují pomoct, se mohou spojit přímo s Monikou Plocovou na emailové adrese: pomoc.zavislost@seznam.cz. Tady lze také konzultovat různá rizika závislosti a rovněž získat kontakty na lékaře, kteří mohou poskytnout odbornou péči.