Hlavní obsah

Ženy sexem uplácejí muže

Právo, Radim Uzel

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Nedávno jsem v jedné zahraniční televizi viděl reklamu na laboratorní test, který tvůrci šotu prezentovali jako úžasný. Odehrával se v intimním prostředí manželské ložnice. Byl o proužku papíru nasáknutém chemikáliemi, který dokázal přesně rozeznat plodné a neplodné dny ženy. Jasně signalizoval, jestli dnešní sexuální úsilí manželů může být korunováno chtěným těhotenstvím. Nebo jestli se mohou oddávat intimním radovánkám s relativním pocitem bezpečí bez toho, že by jim hrozilo nechtěné těhotenství.

Foto: Saville Row
Článek

Nezbývá než litovat, že tuto televizní reklamu nemohli se mnou sledovat paviáni. Ti by totiž nevycházeli z údivu: "Co to ti hloupí lidé vymýšlejí?" Vždyť přece žádný test není třeba. Možnost, že samička otěhotní, jasně signalizuje její do ruda zbarvená zadnice.

Vědecké týmy si už nejednou kladly otázku, proč náš živočišný druh provází prakticky trvale sexuální žádostivost. Proč neprovozujeme pohlavní styk pouze v období plodnosti jako většina ostatních savců. Proč ženy dokáží a chtějí souložit i v situacích, kdy jakékoliv oplodnění nepřipadá v úvahu ani náhodou, tedy v těhotenství nebo po přechodu. A proč také muži nemají období říje a netroubí jako jeleni na podzim po lesích.

Záhadou je i to, proč jsou příznaky období největší plodnosti skryty před samotnou ženou, takže ani ona neví, kdy je plodná a kdy ne. Pokud ovšem pracně neměří své bazální teploty a nesleduje poševní hlen. A ani tehdy nemá stoprocentní jistotu.

Vědecké zdůvodnění všech těch zdánlivě zbytečných a nesmyslných souloží mimo období plodnosti vychází z určité výlučnosti člověka v celé živočišné říši. V tomto případě není dána vyšší nervovou činností.

U člověka je tato výlučnost dána dlouhodobou bezmocností lidských mláďat. Nejméně deset až dvanáct let poté, co je matka odstaví od prsu, jsou odkázaná na péči dospělých. Na to, že je rodiče budou krmit, šatit, ochraňovat. To, že bývají na tuto péči dva, je důležité. Osamělá matka to sice také zvládne, ale jenom za cenu nesmírného úsilí. Pokud jí muž pomáhá, je to pro ni mnohem snazší.

V přírodě to často bývá jinak. U mnoha živočišných druhů se samec setkává se samicí jenom v okamžiku oplodnění. Když k němu dojde, spěchá k jiným sexuálním objektům, aby rozprostřel své semeno a genetický materiál po co největším území. Například malé telátko se záhy postaví na nohy a velice brzy se už samo pase.

Ženy potřebovaly muže udržet doma

U člověka to tak není. Jak ale měla jeskynní žena přimět svého muže k tomu, aby ji ani novorozené dítě neopouštěl, protože by je tím vystavil nebezpečí strádání, nebo dokonce smrti? Jak to udělat, aby s nimi zůstal a přinášel jim i nadále maso nebo jinou potravu?

Inu, musela zůstat sexuálně vnímavou také po ovulaci a po porodu. Používala rekreačního sexu jako partnerského pojiva, které udrželo pračlověka v jeskyni. Nepřetržitý sex se v lidské historii vyvinul jako úplatek, který měl naplnit heslo: tatínka je třeba udržet doma. Vývojově se nakonec ukázalo výhodné, když ani žena o svém období plodnosti nebo neplodnosti nevěděla. Protože to sexuální spojení vypadalo upřímněji. Nebylo nahrané.

Část odborníků samozřejmě tuto sexuální teorii zpochybňovala. Poukazovali na ty živočišné druhy, které žily ve věrném párovém partnerském soužití. Staraly se o potomstvo, aniž by mezi nimi docházelo k sexuálním kontaktům. Například gorily a gibboni. Nebo většina zpěvných ptáků.

Proč právě žena musí nabízet nepřetržitá sexuální lákadla, když ostatní samice nemusejí? Tuto skutečnost můžeme vysvětlit tím, že se u těchto živočichů jedná o druhy, které hnízdí nebo žijí osaměle. Tím, že obsazují vyhraněné teritorium, nemusejí spolupracovat s jinými páry a odpadají tak lákadla sexuální promiskuity.

Naproti tomu člověk je živočichem stádním. Už od pradávna lovil v tlupě. A ani dnes si nedokážeme svůj život představit bez trvalého spojení mnoha párů v pracovním společenství. Z toho vyplývá pochopitelné a každodenní pokušení zkusit pohlavní styk s jiným partnerem, které se čas od času podaří uskutečnit. V našem okolí se prakticky neustále pohybují jiní plodní dospělí lidé opačného pohlaví. Jenom trvalá sexuální přitažlivost stabilního partnera a partnerky pomáhá udržet párový život i rodičovskou kooperaci.

Protože se neustále prodlužuje lidský život, prodlužuje se také období, kdy přetrvává soužití stabilního páru. I když pozbylo biologického smyslu, poněvadž děti dorostly a odešly z domova. To, jaké motivy vedou muže a ženy, aby v manželství setrvávali, je už zase jiná kapitola lidské evoluční biologie. Třeba ta trvalá sexuální aktivita může i v pozdějším věku sloužit k jiným účelům než k péči o potomstvo.

Reklama

Související témata:

Související články

Zcestná nenávist feminismu

V newyorském metru visí veliký plakát s nápisem: "Žena potřebuje muže asi stejně, jako ryba potřebuje jízdní kolo". Kolem něho procházejí tisíce amerických...

Ženy potřebují být stále vychvalované

Populární sexuolog Radim Uzel asi zklame všechny muže, kteří touží po univerzálním návodu, jak obratně svést ženu. Lékař totiž zastává názor, že na každou...

Výběr článků

Načítám