To, co považujeme za vulgární, se mění s dobou

Všimněte si, stydí se učitel, nikoliv mladí sprosťáci. I když se s kamarádem známe dlouho a já jistě nepožívám pověsti puritána, odmítl přede mnou reprodukovat, co na záchodě vyslechl.

Opravdu bych se tady nechtěl pasovat do role mravokárce, který lká nad zkažeností dnešní mládeže. Ale s plnou zodpovědností říkám, že jsme tak sprostí nebyli. A to jsem prosím vyrůstal na Ostravsku, kde je laťka neslušných slov položena opravdu hodně vysoko. Ale nad tím, co jsem nedávno vyslechl v pražském metru z úst dětí školou povinných, by se červenal i starý otrlý horník, který má těsně před penzí.

Také mne v jednu chvíli napadlo, jestli už nejsem staromilec, který tomu všemu prostě jen nerozumí. Jisté je, že hodnocení vulgarity slov se mění. Moje babička považovala třeba za docela nemravné dnes normální slovo: stehno.

Jako soudní znalec, který pro různé soudní případy vypracovává posudky, se řídím při hodnocení nemravnosti takzvaným většinovým principem. Neslušné je to, co za neslušné považuje většina lidí, kteří s pojmenovaným jevem přicházejí do styku. Mohu vás ujistit, že tenkrát v metru se cítila trapně naprostá většina lidí.

Je pravda, že sprostá slova přinášejí někdy člověku úlevu. Nepřál bych vám třeba slyšet, jakými slovy častuji někdy v autě ostatní účastníky silničního provozu. Mé ostravské mládí se náhle zúročí. Ale pozor. Platí to jen tehdy, když jedu ve voze sám. Jakýkoliv spolujezdec, včetně vlastní manželky, je příčinou absolutní slovní cenzury.

Jako vtipná příhoda vypadá případ, kdy z newyorské kavárny vyvedli dvě půvabné české dívky. Jedna vyprávěla druhé nějaký ze svých zážitků a ta druhá vždycky kontrovala otázkou: "Fakt jo?" Tato dvě česká slova zní totiž jako výživná anglická sprosťárna (fuck you), kterou raději ani nebudu překládat. Pohoršení mezi hosty kavárny bylo brzy značné. Američané jsou puritáni. A jen málokterý z nich má trénink z pražského metra.

Můj respekt vzbudila jedna paní učitelka, která si schválně nechala od dětí diktovat ta nejvíce sprostá slova, bezostyšně je psala na tabuli a pak ke každému z nich přiřadila slušný ekvivalent.

Opravdu to jde a nemusíme při tom vždycky používat latinské označení. I čeština je jazyk v podstatě slušný, půvabný a libozvučný. Nejobsáhlejší seznam nemravných výrazů uvádí Šmírbuch jazyka českého Patrika Ouředníka.

Pro mužský pohlavní úd v něm najdete 294 označení, abecedně seřazených, od adolfka až po žížalu. Ženský genitál je na tom hůře. Pojmenování je pouze 236. Většinou se jedná o zdrobněliny, od ančičky až po žabičku. Vybrat si může opravdu každý.