Pornografie fascinuje i odpuzuje

Docela nedávno jsme dozvěděli o existenci neuveřejněné kapitoly z Čapkových Hovorů s T. G. Masarykem. Funkci cenzora vykonala Masarykova dcera Alice. Po matčině smrti vystupovala v roli první dámy a značně ovlivňovala prezidentova rozhodnutí. Byla asketicky prudérní osobnost. Zůstala neprovdána a právě ona rozhodla o vyškrtnutí některých pasáží z Čapkových Hovorů s TGM.

Masaryk se tu třeba velice kladně vyjadřuje k sexuální výchově: "Sexuální výchova je pro mládež i pro dospělé. Přemáhat nejen neznalost, ale také pokrytectví a předsudky. Stejně jako slabošství, pohodlnictví nebo pohlavní sobectví a pohlavní útisk. Láska k člověku a úcta člověka k člověku je posledním slovem i v případě pohlavní etiky."

Není divu, že staropanenská Alice Masaryková považovala tato otcova slova za morálně nepřípustná. Vždyť už samotné vyslovení adjektiv "sexuální" a "pohlavní" jí nutně muselo znít téměř svatokrádežně.

Ve svých Hovorech chodí Karel Čapek kolem sexuality jenom zpovzdálí a po špičkách. Ve zmíněném díle Marsyas najdeme několikastránkové pojednání nazvané Eros vulgaris. Předem upozorňuje, že ponechává stranou Píseň písní, středověké truvéry, Šprýmovné povídky, Maupassanta a Strindberga. A co teprve kdyby se dožil Bukowského nebo Vaculíka! Zabývá se pornografií v pravém slova smyslu, většinou anonymní, která v té době prý vycházela nejvíce v Budapešti, Bruselu nebo Chicagu (jak se ty doby mění)! Čapkův vztah k pornografii je, jak jinak, ryze negativní. Odsuzuje ji a odmítá.  

Dovolte mi však citovat jeho jednu podnětnou myšlenku: "Myslím, že jedna z příčin, proč se pornografie čtou, není dráždění, nýbrž stud. Erotická zkušenost každého člověka má svá bolavá a hořká místa. Ach, kdyby raději to či ono zůstalo nevykonáno nebo nepředstaveno. Kdyby nebylo té nebo oné okolnosti nečestné, nedůstojné a špinavé! Ale tu přichází pornografie se svou mrzkou útěchou. Hleď, člověče, jaké pusté a šílené věci se tuhle tropí. Co je proti tomu tvá hanebná zkušenost? Nic si z toho nedělej. Jak vidíš, dějí se horší kousky."

Tedy pornografie jako jakási očistná terapie. A zároveň jako alibi i útěcha. Dlužno podotknout, že klasifikace okolností "nečestných, nedůstojných a špinavých" je poněkud vágní. A jistě se od Čapkových dob posunula k větší toleranci. Sám Karel Čapek měl s vlastní sexualitou zřejmě díky své hysterické a dominantní matce tak trochu problémy. Jak ostatně naznačuje spisovatel Ivan Klíma ve své poslední čapkovské monografii.

Není tedy divu, že Čapek v závěru svého Eros vulgaris téměř hřímá: "Ostatně jsem rozhodně pro to, aby pornografie byla potlačena. Protože je (vedle sexuologie a psychoanalýzy) tou nejnehoráznější a nejvíc ponižující pohlavní lží." Tak tady už si Karel Čapek přestává rozumět i se sexuologií. Copak asi udělá tento nepochybně významný lékařský obor s odsouzením z pera jednoho z našich nejvýznačnějších literárních klasiků?

Dvacáté století se pracně dopracovalo k názoru, že naprosto každý člověk je sexuálně založen. Pociťuje sexuální touhu a její ovládání mu čas od času může působit potíže. Popírání této skutečnosti se považuje za nenormální. Pornografie je pak jakýmsi zrcadlovým sálem lidské sexuality. Už samotná její existence definuje člověka jako sexuálního živočicha. Pornografie je jakousi souhrnnou metaforou sexu. Může člověka fascinovat nebo odpuzovat. Ale jen málokoho zanechává zcela lhostejným.

Jsem přesvědčen o tom, že i Alice Masaryková měla čas od času erotické sny a pornografické představy. Snad i papež Jan Pavel II. někdy v životě viděl ženský genitál aspoň na obrázku. A pokud nikdy nesouložil, tak tedy zcela jistě alespoň epizodicky v mládí onanoval a později se z toho vyzpovídal. Nejen Karel Čapek, ale i T. G. Masaryk by mu taky jistě odpustili.