Najděte odvahu říct si o to, co potřebujete

Pokud si to, co chcete, nedokážete takzvaně „vykomunikovat“, velmi pravděpodobným důsledkem je, že svá přání nedáváte dostatečně najevo.

Lidé kolem vás proto často netuší, co potřebujete, případně jak je to pro vás důležité. Ať už se to týká vašich vztahů, nebo požadavků na pracovišti.

Do základních pravidel dobré komunikace se zahrnuje naslouchání, pokládání otázek, respekt k postojům druhé strany a schopnost jasně se vyjádřit. Jsou to celkem jednoduché úkoly. Přesto je někdy těžké je zvládnout –  viníkem jsou bloky, které má v sobě v různé míře snad každý.

„I v komunikaci nás limitují návyky,“ myslí si poradce a školitel v komunikačních dovednostech Petr Jasinski, podle kterého se lidé často chovají jedním naučeným způsobem, většinou z rodiny, který ovšem ne vždy dobře slouží.

Často si to ani nemusíme plně uvědomovat. „Jedním z možných modelů je například domácnost s razantním otcem a submisivní matkou. Je pravděpodobné, že dcera pocházející z takové rodiny převezme stejný model.“

A drží se ho i v dospělosti, aniž by zjišťovala, zda ho od ní její mužské protějšky opravdu vyžadují a vítají ho. Jenže pak se obvykle podle Jasinského dostáváme do situací, kdy tyto návyky přestávají fungovat. A teprve tehdy je chceme změnit, což ale zejména v dospělosti bývá obtížné.

Jak tedy špatné návyky překonat? Podle odborníka to chce trénink.

Zkoušejte to postupně. „Pokud se třeba bojíte šéfovi říct o zvýšení platu, požádejte ho nejdřív o něco menšího, například o den neplaceného volna.“ I to ale může být příliš velkým krokem.

„V tom případě žádejte o laskavosti jiné lidi a sledujte, že to není průšvih. Pokud prožíváte strach, patrně za ním stojí blok z dětství. Tehdy je pro vás dobré trénovat odvahu,“ povzbuzuje poradce.

Pozor na předsudky. Možná už jste se odvážili vyjádřit své potřeby a postoje, ale odrazují vás špatné zkušenosti z minulosti. Zvlášť když jste dlouhodobě v situaci, se kterou se vám nedaří pohnout.

„Když nejste opatrní, stane se, že předčasně posoudíte možnou komunikaci jako ztrátu času,“ upozorňuje Alen Zimmerman, profesionální řečník. Ať už jde o pracovní poradu, kde podle vás všichni jen mluví a nikdo nikoho neposlouchá, nebo o to jedno ožehavé téma, na kterém se s partnerem nikdy nedomluvíte. Hlas zkušeností byste při rozhodování měli vnímat jen jako poradní, ne jako nezvratné veto.

Jde o to, že když změníte své návyky, šanci na změnu má i situace, ve které se nacházíte. „Spousta lidí akceptuje fakt, že šéf je zlý. Ale kolikrát by stačilo, aby uměl lépe vysvětlit, co a proč chce, a zaměstnanci aby zase uměli lépe vysvětlit, co potřebují,“ doplňuje Petr Jasinski.

Nepřátelský postoj ničemu nepomůže. Samozřejmě je frustrující mít v kanceláři kolegu, kterého zrovna nemusíte a jehož pracovní výkony neoceňujete, ale vaše vlastní negace a předsudky se mohou ukázat jako další překážka k domluvě.

„Pokud je z vás cítit negativní postoj, můžete vsadit na to, že ovlivní celý proces komunikace. Vaše sdělení bude touto emocí zkreslené. Uvědomte si, jestli vás štve osoba samotná, nebo jen výsledek poslední situace, kterou jste s ní prožili. A jednejte podle toho,“ nabádá Alan Zimmerman.

Učte se vyjadřovat. Třeba si právě říkáte: Když já to prostě neumím říct. Mluvený projev a komunikace jsou často opravdu obtížné disciplíny a ne každý v nich exceluje. Schopnost jasně sdělovat informace a myšlenky jde ale naučit, ostatně jako spousta dalších věcí.

„Pokud nemáte dobré vyjadřovací schopnosti, může to brzdit váš budoucí úspěch nebo pokrok,“ upozorňuje Zimmerman.

Učit se komunikační dovednosti je navíc podle Petra Jasinského dobrým nástrojem k získání sebevědomí v těžkých a nepříjemných situacích. „Pokud znáte argumentační typologie a umíte si vše vyargumentovat a vykomunikovat, nebo prostě víte, co na šéfa platí a co ne, máte mnohem větší sebevědomí a větší odvahu.“

Najděte si vzor. Kromě sebevzdělávání pomocí knih a kurzů je dobré najít si dobrý příklad v reálu. „Pozorujte někoho z vašeho okolí, kdo je schopný dobře jednat s lidmi a všichni ho nebo ji mají rádi. Pozorujte, jak reaguje na různé situace. Sám jsem se takto hodně naučil,“ prozrazuje poradce.

Netlačte příliš na pilu. V komunikaci vás může blokovat i opačný problém, než je strach. Často vyvíjíte až příliš velký nátlak. To vás ale místo ke zdárné domluvě může dostat do konfliktu.

„Důležité je poslouchat, ale ještě důležitější je se ptát. Někdy člověk toho druhého poslouchá jenom do té doby, než ho napadne vlastní myšlenka.“

Dohody se podle kouče dá dosáhnout i překřikováním, ale ideální to není. „Pokud je mezi oběma takovými stranami vůle k dialogu, tak se někam dostanou. Ale jen když tlačí oba dva zhruba stejně.“ Ani jeden by neměl být v defenzívě a pasivní.

„Ani v takových případech by ale neměla chybět vůle zeptat se: Co potřebuješ? Co je pro tebe důležité?“ vysvětluje Jasinski, podle kterého je zvládání komunikace oříškem pro většinu lidí.

Na závěr je třeba si uvědomit, že ne všechno se dá vyřešit. Ani člověk s dobrými komunikačními schopnostmi nedojde vždycky k vytouženému cíli a podle poradce by to ani nemělo být nezbytné.

„Přijít na to, jestli situace má, nebo nemá řešení a jestli na konci budete oba spokojeni, je v podstatě prvním krokem. V některých případech je mnohem lepší rozejít se, ať už jste klient, nebo dodavatel, v partnerském vztahu, nebo v zaměstnaneckém poměru,“ říká Petr Jasinski. A poté, co si uvědomíte, že situaci nemusíte vyřešit za každou cenu, je snazší vyjádřit, o co vám opravdu jde.

„I prostřednictvím dobré komunikace si můžete vyjasnit, že si nemáte co dát ani nabídnout, že máte rozdílné hodnoty a chcete rozdílné věci. Nemá cenu, abyste se hádali, vyčítali si a na konci nebyl spokojený ani jeden.“