Článek
Týká se možnosti homosexuálních párů adoptovat děti. Bojovníci proti homosexualitě už sedlají své válečné oře, formují šiky a usilovně leští mírně zrezivělé zbraně nenávisti. Tady ale nebude změna tak jednoduchá. Vědecky podložený názor na tento problém se změnil teprve nedávno. Ještě v roce 1992 nedoporučovali mnozí renomovaní sexuologové svěřování ústavních dětí do adopce nebo pěstounské péče homosexuálním párům.
Ne snad proto, že by se dítě mohlo od svých pěstounů homosexualitě nějak naučit. Teorii o homosexualitě, která se dá naučit nebo odkoukat, věří už jen pár nevzdělanců. V té době však ještě panoval názor, že v homosexuální rodině chybí člen jednoho pohlaví. A dítě to má pak složitější se svou sexuální identifikací.
Teprve na konci minulého století utrpěla teorie identifikačních vzorů trhliny. A nebylo k tomu zapotřebí psychologických výzkumů. V mnoha tradičních rodinách není snadné najít takové vzory. A pokud na jednu misku vah položíme harmonicky žijící homosexuální pár a na druhou stranu manželství alkoholika s prostitutkou, je zjevné, která rodina bude pro dítě lepší.
Děti vychovávané lesbičkami byly více otevřené a přátelské
Dalším argumentem proti všemocné identifikaci je skutečnost, že většina homosexuálů se rodí heterosexuálním rodičům. Jaký mají v rodině vzor pro své sexuální zaměření? Neměli by snad být rodičům odebráni a svěřeni na výchovu homosexuálnímu páru, který by byl nesporně více tolerantní k jejich orientaci?
Už v roce 1986 uveřejnil britský psycholog R. Green zajímavý výzkum. Zaměřil se na porovnání psychosexuálního vývoje tří až 11letých dětí. První skupinu dětí vychovávaly lesbické matky a druhou matky heterosexuální bez partnera.
Green nenašel mezi oběma skupinami žádný podstatný rozdíl. Snad jen, že děti vychovávané lesbičkami byly více otevřené a přátelské. Ale také méně konformní v pojetí typicky mužských a ženských hraček, jako jsou autíčka, kočárky nebo panenky. Tyto rozdíly však neměly žádný vliv na vlastní sexuální orientaci dětí.
Děti potřebují milujícího člověka, který s nimi počítá
Kdyby si dítě mohlo vybrat místo svého narození, určitě by si vybralo úplnou harmonickou rodinu s mámou i tátou. Bohužel takových rodin je jako šafránu. Děti potřebují chápajícího a milujícího člověka, který s nimi počítá.
Na sexuální orientaci takového člověka pak záleží pramálo. Jako identifikační vzor neslouží jen rodiče nebo pěstouni, ale celé široké okolí. Tedy okolí dítěte včetně přátel, nebo dokonce literárních postav.
Největší nebezpečí pro dítě vychovávané homosexuálním párem pak nespočívá v rodině, ale v netolerantním okolí. Naštěstí je naše společnost jednou z nejvíce tolerantních na světě. A společenské názory se stále vyvíjejí. Je tedy nejvyšší čas, abychom začali přemýšlet i o možnosti výchovy dětí homosexuálními páry.