Článek
Zakladatelkami femalismu jsou vědecké pracovnice z oblasti biologie, anatomie a antropologie. V odborných femalistických článcích nechybí ani pohled evoluční. Na své si přijdou i takové vědy, jakými je etologie a archeologie. Hlavním cílem femalistek je pak to, že vyvracejí mylné představy a falešné mýty o ženském pohlaví, které vytvořili muži.
Vůdčí osobností celého hnutí je vědecká novinářka Natalie Angier. Napsala knihu Intimní zeměpis ženského těla, tedy jakousi femalistickou bibli. Její hlavní myšlenkou je oslava ženy výzkumnice. A také snaha o určitou dezinfekci vědy od mužské nákazy.
Věda tvořená muži není totiž bezpohlavní. Mužský specialista si navíc není často ani vědom své podjatosti a jednostranného pohledu. Ženské tělo prý v sobě chová dosud netušené revoluční perspektivy.
Natalie Angier není žádnou diletantkou. Ve své knize často zabrousí do historie, umění a literatury. Zejména pozoruhodné jsou její znalosti anatomie ženského pohlavního ústrojí. Klitoris přirovnává k "dobře temperovanému klavíru", který obsahuje zakončení osmi tisíc nervových vláken, zatímco mužský penis jich má sotva polovinu.
Mužský penis není nic jiného než obyčejná hadice
O této mužské chloubě se femalistky vyjadřují více než pohrdavě. Muži prý nemají být na co hrdí. Zejména co do velikosti penisu citelně pokulhávají za samcem velryby plejtváka, který se honosí pohlavním údem o délce tří metrů.
Mužský penis prý není nic jiného než obyčejná hadice pro transport moče a ejakulátu. Zatímco ženský poštěváček je tajuplným, neobyčejně citlivým orgánem, kolem něhož by se měly sloužit bohoslužby.
Femalismus boří mýty o ženské pasivitě a poddajnosti. Žádoucí dávka ženské agrese se projevuje už u malých děvčátek. Má ovšem trochu jiné formy než agrese mužská. Dívenka ji projevuje vypláznutím jazyka, pohrdavým chováním, plivnutím a ženskými intrikami.
Prudké kritice femalistek jsou vystaveni jak současní vědci, tak i nositelé slavných vědeckých jmen z minulosti. Zejména si berou na mušku Charlese Darwina. Ten považoval ženu ve srovnání s muži za méně evolučně vyvinutou bytost. Kritických výtek neušetřili ani zakladatele biologického názvosloví Carla Linného. Schytal to proto, že označil savce názvem mammalia, od latinského mamma, tedy prs, poněvadž právě z tohoto prsu sají mláďata mléko.
Je to prý vůči samicím nešetrné. Samci, jak známo, prsy nemají. Správnější označení by prý bylo podle toho, co mají obě pohlaví společné, což je srst nebo chlupy. Savci by se proto podle femalistek měli jmenovat pilosa, tedy chlupatci.
Muži neznají ženské tělo
Femalistka Annie M. Sprinkle poukazuje na to, že muži znají nedostatečně ženské tělo. Aby to napravila, zveřejnila na internetu pohled do své pochvy, na děložní čípek. Někteří muži si údajně myslí, že v pochvě jsou zuby, které mohou mužský penis pokousat. Sprinklová tak na svém vlastním příkladě globálně dokazuje, že tomu tak není. Její vagína je bezzubá, a tedy bezpečná. Mnoho femalistických děl se věnuje problematice ženského orgasmu. To je biologická kvalita, která zažívá svůj boom hlavně v USA. Natalie Angier zcela otevřeně doporučuje k léčbě chybějícího orgasmu kouření marihuany. S takovou léčbou by se u nás femalistky dostaly do konfliktu s trestním zákonem. A mohly by si své děložní čípky vzájemně prohlížet tak leda ve vězení.