Článek
Když jsem ještě dávno před porodem sledovat maminy, tlačící kočárky, nedalo se mnohdy přehlédnout jejich, ehm, tělnatost. (Maminek, ne kočárků.) Doufal jsem, že manželka (v té době přítelkyně) se po porodu obtížím s návratem na předporodní proporce vyhne.
Dny ba týdny po dni D se její postavička držela na takových parametrech, že by nikoho ani nenapadlo, že tohle děvčátko porodilo dítě! Útloučká fešanda. Byl jsem spíše jako starší bratr s potomkem, co vzal sestru na procházku do parku!
Uběhlo deset měsíců a manželka přestala kojit. Ne že by nechtěla, naopak. Alžbětka se ale odstavila postupně a celkem rychle kolem osmého, devátého měsíce sama. (Mimochodem to s sebou přináší menší pocity ztráty nepostradatelnosti, prcek najednou není na matce bezvýhradně závislý, což nemusí tato nést až úplně lehce.) Takový kotrmelec samozřejmě s hormony zamává a ne že ne. Počínaje chutí na cigaretu, po níž nebylo dvacet měsíců ani vidu, problémy s menstruací, apetitem a tak dále.
Kila tak lehounce držená na ideální váze se náhle pomalinku vyškobrtala na světlo a drahá se počala durdit před zrcadlem. Prohlíží si stehna, paže, samozřejmě břicho, zadní část... Ač se i přes častější pocit hladu nepřecpává jako otesánek, přibírá. A špatně to nese. Jako každá žena.
Abychom si rozuměli - má 56kg. Což je asi o pět kilo víc než před těhotenstvím. (Není zrovna basketbalistka.) Nelze to přehlédnout, kypřejší v jistých místech je, ale mě to nevadí! Jak by mohlo, přivedla na svět Alžbětku a to není zadarmo. Ovšem ženská si nedá pokoj. -Pane bože, já už mám tlustá i kolena, spílá si. - Tahle košile mi nikdy opnutá nebyla! - Tyhle kalhoty mohu rovnou vyhodit, protože je nedopnu! A tak dále.
Hned na to následují smělá odhodlání typu -začnu cvičit jógu, posilovat, chodit plavat, na aerobic. Začnu nejíst (Nejlepší bude zemřít hlady...). Nebo alespoň jíst zdravě. (Proč nekupuješ tmavé pečivo? -No jasně, kdo za to může? Já!) Od zítřka... -Viděla jsem moc šikovnou knihu cviků, hned jak si ji koupím....
Tyhle plány poslouchám denně. Sám mám vůli z másla, takže si podobné smělosti ani nesnažím namluvit. Knedlo zelo je knedlo zelo. Také nevážím co na průmce.
Proč se stále tak sledovat. Máme krásnou dceru, jak zápasníci sumo nevypadáme a dlouho vypadat nebudeme, doufám, proč se stresovat. Ale vysvětlete to manželce sypající si popel na hlavu... Ženský, ženský...
Knedlo zelo je knedlo zelo, to mi žádná racionální tyčinka nevymluví.
(A Alžbětka už leze jak mašinka a baští sama banán!)
