Článek
Momentálně prožívá Alžbětka překotné období. Každý den svého načatého sedmého měsíce nás překvapí nějakou tou novou dovedností. (Na rozdíl ode mě - já denně nějakou tu dovednost tak maximálně ztrácím.) Včera už si bravurně přehazovala věci z ruky do ruky. Začíná se snažit lézt, nejlépe na posteli kolem půlnoci. Zdlábne misku kaše na posezení s takovým nasazením, že se neubráním smíchu. Ještě sama nesedí (krmíme jí v autosedačce), ale už bychom se měli poohlédnout po vysoké jídelní dětské židličce.
Už před delším časem vypilovala výslovnost svého prvního srozumitelného zvuku - Jééje. Žádné Ga-ga nebo Ta-ta nebo tak nějak. Krásné a zřetelné Jéééje. Zejména když něco vědeckým pohledem zkoumá ve svých ručkách. Myslel jsem, že to jen tak zní, že to je ve skutečnosti jen náhoda, nějaké éééé-e nebo íííííéé-é. Ale ne, je to Jééje, o tom není pochyb!
Ovšem - pozor. Včera jsem ji přebaloval, za úporného vztekání a křiku, a najednou jako když utne. Bětule ztichla, velmi vážně se na mě podívala a s pečlivým důrazem "řekla" - Be! Jako když sekne - Be! Úplně nové slovo! Be!
Nevím, neznaje zákoutí miminkovského slovníku, zda mě posílala někam nebo vyjadřovala obdiv nad mou snahou zapásat jí co nejlépe plínu. Ale znělo to pěkně.
Hned den na to si už při meditačním žňuchňání čehokoliv brumlala o stošest. Brebentila bůh ví co a byla tím zcela zaujata.
To je něco tak krásného, ten dětský hlásek, jak andílek. Když stojím s Alžbětkou v náručí u okna, vidím přímo na koloniálek naproti. Od rána do večera před ním stojí, ať je teplo nebo mráz, skupinka notoriků. Soc-trosek jak se patří. Nechce se mi věřit, že i ti byli kdysi roztomilým miminkem. Nicméně - asi byli. O zítřku nikdo nic neví, jak říkal Sinuhet.
Další dovednost, kterou prcek velmi účinně zdokonaluje týden od týdne, je vyčůranost. Jak ten maličký homo sapiens už dokáže "vykořisťovat". Móóc dobře si uvědomuje souvislosti. Jakmile přijdu z práce, rozhihňá se a jen zalezu do koupelny umýt si ruce, ozve se příšerný řev. Táta je totiž spojen s pohodlným a vytrvalým "ponosem". Jak si může dovolit ztrácet sekundy v koupelně? Beruška naše. Běda, když máma udělá větší pauzu mezi lžícemi s kašičkou! Mrská nohama, rukama, až se zdřevěnělý dospělák obdivuje té energii. Ostatně - zkoušel jsem tuhle lehnout si na záda a hýbat se a mlít sebou jako miminko (nebyl to nic moc pohled). Za pět minut mě bolelo celé tělo!
Na závěr anketka - co váš drobek, kterým slovem vám vyrazil dech nebo vehnal slzy smíchu do očí?
