Zde jest velmi stručný sumář o pokrocích našeho usměvavého lidského potomka v posledních dnech.

Dva měsíce nejsou nic moc, sám už mám takových dvouměsíců za sebou nějakých 180. V případě života čerstvě vylíhnutého človíčka je to ovšem období závažné. Alžbětka se natáhla ze svých 53 porodních cm na plných 58, už je to pořádná habánka, po tatínkovi. S výrazem roztomilé holčičky.

S váhou by to mohlo být asi i lepší, ale miminka s větší porodní hmotností prý přibývají po poporodním "zhubnutí" pomaleji, takže máme zatím z 4.100kg "jen" 4.500kg.

Ale tvářičky buclaté a oči velké a zvídavé.

A to hlavní - úsměv! Konečně jsme se dočkali prvních vědomých úsměvu, což je dárek těžko s něčím zaměnitelný. Takový úsměv dvouměsíční slečny, to je balzám pro oči větší, než tučná výplatní páska (ač ta není nikdy k zahození). Všechny  šílenosti a ošklivosti hodíte za hlavu a těšíte se z něj jak děcko z první hračky! Nějaké referendum o EU, pšá, co na tom.

Co se zmiňovaného spaní týče, už to tedy nebalíme kolem osmé, ale až o dobré dvě hodiny později. Tátu i mámu sice bolí záda, paže i mluvidla, jak mě stále nosí po bytě, ukazují na všechno kolem a brebtají a žvatlají, ve snaze uspat mě, ale je to pohodlné. Rozhodně více, než vleže v košíku či postýlce. Jednou si mě pořídili, tak ať ze mě něco mají, safra!

Odměňuji se jim za to celonočním spánkem spokojeného človíčka. Žádné noční vstávání či dokonce probdělé noci. Ne, ne. Ráno může táta do práce svěží a odpočatý a máma má energii do dalšího dne mého poznávání světa.

Nejraději Bětulín usíná v blízkosti reprobedny, z které se patřičně potichoučku line muzika. Ovšem jí příjemná. Což není jen tak, trefit se do vkusu miminka. Zasněně pozoruje reproduktor a pomalu přivírá víčka, pokud hrajou ty správné tóny. I takový Sting není pro ní to pravé, o ženských vokálech ani nemluvě. Pěkně hluboké, mužské hlasy, cohenovské, bluesové, šansonové, to je ono. Asi časem odpozoruji hudební manuál pro maminky :o) Rádio také není k zahození. Je puštěné u přebalovacího pultu a občas odlákává nenásilně pozornost od výměny plenek.

Když už jsme u plenek -  naše drahé dítě by se umístilo bezpochyby na čelních pozicích v hitparádě spotřeby plen na den! Zatímco kamarádka, pravda, s o něco starší ratolestí, prý vystačí s pěti, šesti plenami, u nás padne denně 15 až 20 kousků. Nevím, jak to je či bylo u vás, ale náš poklad vyžaduje čistý "materiál" při každém ukrupnutí. Což prý u kluků není až tak žhavé, ti prý, alespoň ten kamarádčin, nejsou na hygienu tak úplně cimprlich. Nám vystačí 100 jednorázových plenek sotva na týden!

Již zmiňovaná kočka pomalu překonala respekt a nebojí se přijít až k malé a očichat jí, dokonce by už chtěla pohladit, otírá se jí o nohy, ale jen tak zheboučka. Hned zase jde. Ví, co si může dovolit. Však se dočká - za pár měsíců nebude, počítám, vědět, kam se před Alžbětkou schovat.

Také se nám moc líbí masáže. Máma si pořídila chytrou knížku Masáže dětí a kojenců, plnou rad, jak mi žmuchlat tělíčko. Ručky, nohy, pěkně oňachňat a protahovat, to je ono. K tomu nějaké říkánky či moudrosti z druhé šikovné knížečky 365 užitečných nápadů pro první rok s dítětem a máme to v kupě.

A to je pro dnešek všechno. Přežijte tropy ve zdraví!