Musí přeci někoho povalit na písku a sebrat mu lopatku, aby věděla, jak chutná vítězství na válečném poli. Tím spíše, je-li váš potomek enormní extrovert a společnost vyžaduje a přímo si lebedí v konverzaci a družení se. Ve třech letech není nezbytné dítě do školky dávat, je-li mamina na mateřské s ročním sourozencem a doma tak beztak dlí.

Dáme, dáme, nutím ale já manželku, pohleď, jak ráda se prosazuje, alespoň bude mít na koho dělat své animálně krvežíznivé grimasy! Ne, ale vážně. Ne na celý týden, jen na den, dva tři, pár hodin? Zkusit, jak to bude klapat, jak se aklimatizuje. Doposud si totiž nejsem jist nakolik je náš potomek nepěstěnou dřevinou v hlubokém lese nevychovanosti a nakolik individualita, hodná pečlivého dalšího šlechtění...

Nefandím systému "škoda každé facky, která padne vedle", ale ani "bože, náš malý dostal políček, nadosmrti bude mít trauma, méďánek křehký". I byli jsme se v jedné z místních školek. Prostředí hezké, až prvorepublikové, rodinně působící, milá paní vychovatelka, ukázněné děti. Ideál. Okolí velmi pěkné, zahrada, stromy, zeleno. Do tohoto až relaxačně vyklidněného prostředí se vřítil náš živel. Chopil se umělohmotného instalatérského nářadí a zatímco jsme hovořili s vstřícnou vychovatelkou, stačila několika tichým holčičkám vysvětlit, že všechny, ale naprosto všechny kusy nářadí nezbytně potřebuje pro výkon instalatérské praxe a proto jim nemůže ani jediný francouzák ani na sekundu půjčit!

Velmi uhlazená a zdvořilá holčinka asi nepochopila až tak úplně instrukce naší dcery, protože za pár minut jí totéž bylo dovysvětlováno mlácením rybářského prutu po hlavě. Nevěřícně jsme s manželkou poraženecky mrkali jeden na druhého, přetékajíc výčitkou, že ta naše milá, chytrá princezna, se chová jako absolutně rozmazlený fracek a ani trošilinku nezapadá. Ve stejnou chvilku dorazila na okuk jiná maminka s asi čtyřletým chlapečkem. Byl tichý a plachý, na požádání poslušně pozdravil, posadil se ke hře a tichounce ji zkoumal. (Ostatně stejně tiše a spořádaně si hrály ostatní děti.) Poté, co se nám podařilo dítko odlákat z areálu, zůstalo naše dilema nevyřešeno.

Rozmazlený fracek nebo individualita? Jasně, mnozí mají jasno - neukázněný spratek! Umravnit by jistě potřebovala, ale nechceme, aby její charakter byl ohoblován do normovaných rozměrů a pěkně splynula s davem. Hodná, tichá, vychovaná a stejná. Trčíš z řady, tak tě vychováme. Nemůže za to konkrétní školka, je to zažitý systém, prošli jsme jím my a jsme celkem normální, jakž takž, co? Ale i tak, možná jsem idealista a dost možná za pár let budu mít individuality našich dětí plné kecky a až mě pošlou do prdele, zapláči. Ale i přes toto riziko si necháme prozatím naší temperamentní chytristku doma, aby nám radost činila a na cestu do Bohnic nás dva systematicky připravovala.