Zato mi bratr Suchánek slíbil, že tam budu především "věčně šťasten a těšit se z dosažené nesmrtelnosti s ostatními Božími přáteli". Neznám sice pana Suchánka, ale obsah jeho článku mi nedává žádnou záruku, že bych se zrovna v jeho společnosti cítil věčně šťasten.

Ještě svéráznější tiskovinou je informační oběžník Hnutí pro život. V něm jsem našel perlu z pera JUDr. ing. Jiřího Karase, článek Umělé oplození z pohledu politika. Léčbu neplodnosti by prý lékaři měli provádět pouze tak, že "odstraní nějakou zdravotní překážku, a manželé pak mohou mít dítě přirozeným způsobem". Z textu pak jednoznačně vyplývá, že "přirozený způsob" znamená pohlavní styk, tedy soulož. Takové slovo by však poslanec Karas ze svých svatých úst nevypustil. Podstatnější mi však připadá, že ve svém článku vůbec neřeší svízelnou a nepříliš vzácnou situaci, kdy tou zdravotní překážkou je třeba neodstranitelná neprůchodnost vejcovodů. To je prakticky neléčitelná porucha činnosti vaječníků. Nebo když početí brání jiná porucha: vážné snížení plodnosti muže.

Moderní medicína takovou situaci řeší pomocí asistované reprodukce, tedy mimotělního oplodnění vajíčka. Vděčí mu za život už desítky tisíc lidí na celém světě. Ostatně prvnímu dítěti ze zkumavky, Louise Brownové, bude letos 28 let.

Všechna pracoviště asistované reprodukce v České republice se těší skvělé mezinárodní pověsti. Kdyby desítky šťastných rodičů, kterým pomohla, mohly diskutovat s politiky typu Jiřího Karase, jistě by jim hezky od plic řekly, co si myslí o jejich argumentaci.

Umělé oplodnění - pokus na živých lidech ...

Ještě silnějším kalibrem je Karasovo tvrzení, že umělé oplození "krátkodobě zdánlivě pomáhá, ale dlouhodobě škodí". Protože "člověka degraduje na biologický materiál. A to vždy končí špatně". A jaké že jsou ty špatné konce?

Dovolte mi opět citát: "Jedním z moderních tabu jsou dnes děti z umělého oplození, u kterých nebylo možné včas rozeznat nemoci: hluchotu, slepotu atd. Jak mi prozradil jeden sociální pediatr, často končí v dětských domovech." Žádám poslance Karase, aby nám sdělil jméno tohoto sociálního pediatra. Jeho prohlášení totiž naplňuje skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy.

A to zdaleka není všechno. Fanatický politik podsouvá zdravotníkům, kteří léčí neplodnost, zištné cíle. Uvádí: "Za tři cykly hrazené pojišťovnou získá zdravotnické zařízení téměř sto tisíc korun. Další částky platí rodiče za zmrazení embryí a doprovodné služby. Někteří gynekologové říkají, že se jejich kolegové už ani moc nenamáhají s odhalováním příčin neplodnosti. Je totiž jednodušší a výhodnější poslat manželský pár na umělé oplození."

V tomto případě by bylo záhodno uvést, kteří gynekologové to říkají a kteří jsou ti jejich kolegové. Jedná se totiž o závažné porušení etiky výkonu lékařského povolání a na hony to smrdí pomluvou. Fakt, že všechny děti z umělého oplodnění jsou zdravé, podle doktora a inženýra Karase taky nic neznamená: "Prošly totiž vrané fázi vývoje zmrazením. A víme, že každá buňka, která je zmrazena, je více či méně poškozena. Zmrazíme zde v podstatě lidskou bytost. A nevíme, jaký to na ni bude mít vliv například ve 40 letech jejího věku. Je to pokus na živých lidech. A my nevíme, co se stane s narozenými dětmi za rok, za deset nebo za třicet let."

Věrohodnost svého tvrzení pak dokládá tím, že zmrazený chleba mu po rozmrazení taky nechutná jako ten, který je čerstvě vytažený z pece. Co k tomu dodat? Smysl má jen zvolat: "Pane doktore! Pane inženýre! Ty má svatá prostoto!"