Tedy, leckteří, mnozí, někteří snad i ne. Vy. Už delší dobu ve mně hlodal červíček, že na tomhle světa glóbu něco neštymuje. Nejen v posledních letech, ale tak nějak odjakživa. Války, rasismus a tyhle kraviny. Někde, někdo, že by udělal chybu? No, ať tak či tak, společnost a homo sapiens se nám ubírá vyšinutým směrem a co je horší, já pádluji s imbecilně rezignovaným úsměvem pěkně na témže voru. A začíná to kde? No, v kolébce, kde jinde!

S nenapravitelným omylem v dějinách vznikem zaměstnání, výdělečné práce a peněz už pramálo nadělám, to spíš půjdu v pondělí zase do háku. Ovšem ta kniha, ta kniha, přátelé, je o možnosti změny nás - rodičů a reklama, nereklama, je velmi poučná! "Respektovat a být respektován" (vydal Kopřiva-Spirála, 2005/2006) se jmenuje. Bude-li se zdát, že ironizuji její obsah, opak je pravdou (pro méně chápavé raději podávám toto doslovné vysvětlení!).

Je to jasné, jak facka, ale těžké je uplatňovat ideály v životě, když vás někdo po generace ohýbal jinak, safra! V 300 stránkové knize jsem se dozvěděl, že téměř každá má reakce na chování našich dětí je absolutně špatná a neefektivní! Což zamrzí. Mrz! Užívám totiž kritiku (bože, cos to zase napatlala na ten koberec?), lamentaci (já už jsem z vás fakt dneska na prášky!), zákazy, varování (nenakláněj se do té studny, žuchneš tam a budeš dočista mrtvola), negativní scénáře (když si nebudeš čistit zoubky, budeš je mít černé a tfujtajbl!), nálepkování (ta naše holka má obě ruce levé), pozitivní nálepkování (to je náš malý filozof), pokyny, příkazy (okamžitě to ségře vrať!), vyhrožování (počítám do tří a pak už ti dám fakt na prdel!), křik, srovnávání (Anetka už krásně šlape na kole), řečnické otázky (copak jsme si neříkali, že si musíš říct, když se ti chce?), ironii (no, tos´ tomu opravdu pomohla)...

Každá má věta je zahrnuta v kolonce příklady neefektivních reakcí, které ničemu neprospívají a dítěti už vůbec ne. A jak se to tedy má, jaká komunikace je efektivní? Popis, konstatování, informace, sdělení, možnost volby... Nebudu vykrádat autorské kvarteto, podívejte se sami!

Sám se pokouším změnit, ale stejně se chovali naši rodiče k nám, jejich k nim a tak dále. Co může vyrůst z prcka, na kterého se řve? Zaříkával jsem se, že já nikdy, já nikdy a už praktikuji spostu výchovných nešvarů. Vím, co dělám špatně, ale dělám to víceméně dál. Občas se mi zadaří mít nervy v kýblu, na diplomacii nějak nezbude čas, vyletím a je to. Pak přijde pozdní lítost, jenže... Je to věc názoru a zkušenosti, mnozí se jistě pobaveně zachechtají, jaképak inovace, páč škoda každé facky, která padne vedle. Nevím, já si to nemyslím a kdo prosazuje úměru facka = výchovný prostředek, je přízemní. I já jsem, občas se neudržím...

Resumé je následující doporučuji všem! Má to jen háček v praxi. Po přečtení dalajlámovi Etiky pro nové milénium jsem byl asi měsíc nový člověk, měsíc... Je možné docílit, abychom vychovali slušné lidi a ne zamindrákované ubožáky? Zkusím, zkouším, ehm...