Tříletý potomek není nikterak milosrdný k otcově průměrné inteligenci, prochází-li zrovna vrcholným "proč obdobím". Bětka jím trpí, až z toho v hlavě hučí. Ne že by se dosud neptala, ale vyšroubovala frekvenci použití toho prostého slůvka na maximum. Čárky si nedělám, ale je ho hodně moc mnoho. Proč?! (Nemůžu si pomoci - mě se stále a pokaždé s tímhle slovem i po těch devatenácti letech vybaví legendární biják o cestě fotbalových vlajkonošů vlakem, Karel Smyczek způsobil zřejmě mé tehdy křehké, dětské dušičce takový otřes, že se nevzpamatovala dodnes...)

Inu, na nejprostší otázky, nelehké odpovědi. Ubohý rodič, kterému se dávno právě ty nejzákladnější odpovědi mírně vykouřili lety z hlavy, pokud tam kdy byly. Alespoň zavzpomínám, naštěstí dnes už s pomocí webových vyhledávačů, uff. Proč je tráva zelená? Základní otázka! Inu, chlorofyl, to bych ještě věděl, fotosyntéza by prý fungovala i kdyby byl modrý, nejefektněji dokonce černý. Proč je tudíž chlorofyl zrovna zelený, to už nikdo moc neví. Ale je! Nebe je modré díky rozptylu slunečního záření a díky činnosti rostlin, které udržují koncentraci těch správných molekul v atmosféře tak akorát. Bla, bla, bla. Tomu už moc nerozumím, nezbývá než důvěřovat internetu. A s tímhle vyrukujte na tříletou holku.

Pokud to jde, snažím se být přesný! Proč mají tátové penis a mámy ne. Proč už táta nebude nikdy malý a proč jsem nebyla na světě, když malý byl? Proč nejsou bubáci, proč jsou dobří a špatní lidé a proč se říká, že venku je kosa? Někdy mě poněkud zaskočí její schopnost dané vysvětlení 100% uložit do čerstvounké paměti a kdykoliv doslovně použít. Běda, jak plácnete nějakou unáhlenost, odbudete ji výmyslem. Zaděláváte na průšvih - vše bude použito proti vám.

Nemusí vědět všechno, že, jak bychom potom vypadali, že. Pod kůží jsou šlachy, maso, krev, kosti (její velmi oblíbené téma), to už ví. Ale někdy je zjednodušení nezbytné, tří leté dítě nechápe instituci smrti a o to více se o ní zajímá. Jak dobré nebo nedobré je být mrtvý oproti živý ještě nemá ujasněno. Proč jsou hroby na hřbitově a křížky u silnic... Přeslazené metafory typu odešel do nebíčka mi nijak zvlášť jako ateistovi nesedí, ale prozatím jsou asi nejvhodnější. Reálnější nejsou dostatečně akceptovány.

Když si hraje soustředěně s panáčky, ráda teď používá slova typu omdlel, utopil se, poranil se, ublížil si, sežral ho, je nemocný a podobné, snad mě časem nesežere nebo neutopí, je to jinak roztomilá holčička. Prostý výzkum, ne? Nekonečný had z Proč?. Pokouším se ho naivně přetnout to je konečná odpověď, myško, na to už nelze dál odpovědět, víš! A proč je to konečná odpověď? Protože nevím, proč mi to nechutná, prostě mi to nechutná? A proč nevíš, proč ti to nechutná? Některé věci člověku chutnají, některé ne, něco je moc hořké, sladké, kyselé, prostě proto! A proč je to moc kyselé? Tralala, tralala, tamtadýdadá...

Svým způsobem je to nádhera, být svědkem toho zkoumání, jak věci fungují. Dospělákovi to ani nepřijde, všechno bere jako fakt. Proč je sníh bílý, želva nemá křídla a ráno není večer! Někdy z toho ovšem brní uši... Proč sníh do určité teploty taje, když se posolí?