Už úvodní písmenka mě uvrhnou do nelichotivé kategorie milovníků špíny velkoměsta a ohrnovače nosu nad romantikou českého městečka. Budu navždy zatracen. Lišky tu přeci u šumějícího splavu dávají dobrou noc a místní obchoďáček - hotová nostalgie - vypadá lautr stejně jako v roce 1982, kdy byl otvírán, snad i obsluha je stejná.

Tehdy to byla velká sláva, dnes mu pořídili poněkud jedovatě modrý kabátek a je věru "zajímavou" náměstní dominantou. Je to navíc městečko, kde jsem prožil celé dětství a dospívání a rozhodně jsem si ani v nejmenším nestěžoval! Byla to bezproblémová léta a jen jednou jsem dostal přes hubu od jednoho mentálně mělčího osmáka.

Po škole jsem se shodou náhod na tucet let přemístil do stověžaté, tam se shodou náhod oženil a učinil se dvojnásobným otcem. Rozhodně jsem si nechrochtal, že "Praha je Praha!". Beru věci jak jsou, jsem realista, všechno má výhody a nevýhody, ve dne světlo, v noci většinou tma, ať jsi kde jsi.

"V Praze je to ale stokrát lepší, je tam toho totiž stokrát víc", zpívá Yo Yo Band. Stokrát víc tam toho asi bude, hospod má "stalíca" rozhodně několikanásobek. Ale i v místní zakouřené hospodě, kde vždy narazím na stojáka na stejné štamgasty, je mi celkem dobře, občas zajdu, mrknu s klukama na satelitu na fotbal, abych se neseparoval, že, ehm, ehm!

Manželce ovšem tento typ putyky kupodivu vyhovuje o poznání méně. Pod širou oblohou, to je jiná, to je vzduch, jen nasávat! Dobře děláte, děli mnozí, pro děti je to to nejlepší, co lze - vypadnout ven z Prahy! Příroda, klid, pohoda! Snad nejsem dostatečně naturální typ, nedokáží ty klady asi akurátně vyšmakovat.

Se vzduchem to ale velká sláva není, věčně vám někdo túruje starou škodovku pod oknem. Půlhoďky to nechá zahřát a pak tradá. Za letošní zimu byly děti nemocné plus mínus desetkrát a manželka taktéž. V Praze nezalehla, jak byl rok dlouhý. Čekal bych opak. Asi nám nedělá dobře ten "čerstvý vzduch".

Máme při ruce obě babičky i strýce, což je výhoda na hlídání. Maminky s caparty se tu na písku ovšem nevyskytují, ani písky moc ne. Pokud se druží, pak nevím kde a jak se vklínit. Když už na nějakou maminu narazíte, rozhodně nevypadá, že je dvakrát nadšená z vaší existence a kolem krku vám nepadne. A to se nepočítám zrovna mezi studené čumáky! Jakoby byli poněkud podchlazené, až na výjimky, samozřejmě. Též bych čekal opak.

Asi musím ještě zkoumat a lépe znovupochopit místní obyčeje, určitě to tu nemůže být tak zlé... Má to i svá pozitiva, asi, že. Třeba to chce ještě pár měsíců na aklimatizaci, nevzdávám se, přeci nemůžeme být tak neadaptibilní, sakra! A co naše děti? Ty to zvládají dobře, to zase ano. Ještě se ozvu. Dovi.